Translations:Zlata eRA Folge 41 DAS NEUE ZEITALTER – Die junge Generation gestaltet ihren eigenen Weg; 23.8.2026/6/sk

[ 00:30:33 ] Eh čo by ste k nej povedali? Lebo máme tu aj priamu aktérku, či nie? Nemýl sa Natalka, ty si ty si tam úplne bola hviezda. Takže čo nám o tom povieš? Však vy ste to písali. Ako vás to napadlo? Čím vás čo vás inšpirovalo? No to podľa mň impulz, kterej pišel od Marušky a tak nějak jako společn první jako nápady a tak se to jako naťukávalo a pak jsme to měli vlastně v té naší skupině a byl nějakj jako první návrh textu, kterj jsme pak vlastně všichni dávali dohromady. A pak z toho vlastne vznikl ten výslednej produkt, kterj ste vlastne vidli na té akci. Dobre. A čo bol čo bol čo bol toho cieľ? Čo ste tým chceli povedať? Lebo je veľmi dôležité, čo ste chceli povedať tým skôr, kým to pustíme. My si to pozrieme, má to nejakých 10 minút a ja som veľmi chcel, aby to tu zaznelo, aby to inšpirovalo aj ostatných, lebo naozaj to je veľmi inšpirujúce. A vy je to taká vaša výpoveď, asi mám pocit. Ale skús mi priblížiť, že čo čo ste s tým chceli povedať. Ja si na to možná poprosím pomoc Marušky teda, ale za m tam jako byl hlavní teno kontrast, co tam máme ty dvě aktérky, že každá vlastně nejakým způsobem žije ten svj život, ale vychází vlastně ty její pohnutky vychází jako z jinýho jádra, takže jsme chtli jako ukázat na tady to dát hodně do toho kontrastu a jak ten život mžem žít, ale jak ho taky vlastně můžem žít jinak víc naplnen ve vší lásce bych ekla. Nevím, co k tomu ješte teda může dodatne Maruška.

[ 00:32:13 ] No tak my jsme hodnkrát otevírali i myslím tady eh buď to padlo v relaci nebo někde na našem hovoru, to téma probuzení, že jsou tady lidé, kteří jsou stále spící a lidé, kteí už se trošku jako probouzej. No a eh ako my sme tou hrou zachytili to, že ten rozdíl mezi probuzeným a spícím mže být fakt jen malinký. třeba tam mezi nimi je jenom jeden čin, který je třeba udělat, sám se jako pesvčit o tom, o tom veddomém život a a právme nechtli akoby když byme mluvili o o spícím člověku, tak to je furt člověk, jo? A a nechtěli jsme to brát tak jakože spící člověk nic neví, neumí se nad věcma zamyslet, jo, ale spíš je to člověk, kterej prostě prochází si nějakýma věcma, ten systém ho zahltil, nejaké jeho osobní záležitosti ho zahltily a on není hloupý nebo není zlý, ale potebuje posvítit, potebuje to světelko. A to tam byla potom ta jedna holčina, která už byla probuzená, šla tou svou cestou, vděla přesně, kdo je, přesně chce a přesně kam kráčí a dlala jen to. Nikoho nepřesvčovala o ničem jako tu holčinu, druhou, tu spící prostě jí nic neříkala, jenom jako existovala a byla j tím svelkem a spí dostatečne chytrá. na to, aby časom pochopila, aká je tá správna cesta a probudila sa do takže o super. Takže ja si myslím, že teraz je ten správny čas, aby sme si to vypočuli. Potom sa ešte môžeme o tom porozprávať. Niek to začalo, že mi prost z kapsy začala padť vajíčka.

[ 00:34:28 ] Nejdív som myslela, že sa mi to jenom zdá, že som si jedno koupila a zapomn na n a ono mi vypadlo z kapsy náhodou, ale stalo to znova a znova až počas si všimla vzorce každý kyž udám hezkého a nemusí to nic veľkého klidenom zvednu odpadek zemkomu podržím dve usmju sa milhoo nebo zamávam v kočárku Ám to s láskou a jedno mi pak vypadne. Nevím jestli to má každý nebo jenom ja. Nevím proč zrovna vajíčka, ale nejak mi to sedí. Vejce je pce to, co v sob nese esenci života a pitom dává prúchod ke zrodu niečeho nového. Nikdy som to nikomu nevysvetľovala. Ne, že bych to tajila. Proste se nikdo nikdy neptal. Aš jednu. Ježiš, to zase vypadlo vajíčko. Snad snášíš nebo? Jo, občas mi nejaký spadnou. A to fakt neustále nosíš vajíčka v kapseo. Kolik ti je? P nosím. A nepijde ti to trapný furt takhle být hodná? Nikto o to nežádal. Nežádal. Delám to pretože chci. Jasne. No čo si myslíš, že si svatá? To m fakt nasralo. Nikto peci nemôže být pořád tak milý, že jí to furt baví. Začal som si s ní dlat srandu i ped ostatníma. Trvalo to týdny. Kdykoliv som j vidla konat jakýsi dobrý skutek, nahlasem to komentovala. Pozorška by neradašla o svatozář. Ostatní sa smáli se mnou to snadnšela som to skoro pokaždé, ale nikdy som nereagovala prostli to udá lepší den ať to tak má nikdy nereagovala tak jak som čekala žádnej vztek, žádný slzy nic bych mohla použít dál. To bylo možná to nejvíc otravný na celý vci, ale jednou kolem m procházela vypadlo jí vajíčko.

[ 00:37:06 ] Nevím proč som proj sehnula. som si debilita, ale stejne som si ho strčila do kapsy. O pár týdnú pozdeji som byla úplne v prdeli. Nechci to teď rozebírat do detailu. Byla to jenom škola, jenom projekt, jenom hádka s tátou, jenom prohranj zápas, jenom debil z druhé třídy, jenom David, jenom termín, čem prošvíhla, pretože som to zase odkládala až na poslední chvíli. jenom rozvod naší. Ale v tu chvíli to nebylo jenom. Máma na mčila do telefonu, že jí to dlám naschvál, že som líná, že jí dlám ostudu, že to bude mít dopad na celou rodinu, protože ona za m ručí. Nemohla som dýchat. Sedela som na lavičce, hlavu v dlaních a myslela som si, že tohle je asi konec svipravenom pro m a najednou nahmatala v kapse to vajíčko. Užem ho chtod, jak by mi asi zasraný vajíčko mlo pomoc, ale otáčela som ho v ruce a všimla som si, že jde otevíť. Jednou jsem si všimla, že vajíčko jde otevřít. Nkdy tam byl papírek s textem, který by odpoví na mé otázky nebo nieco mi tém zázrakem vyřešilo situaci a n drobnost ká mi udlala ten den radost začala se o ty dary také dl a nkdy mou odmnou by čist úsm na tvá jiného človka nevím kdo rozhoduje o tom se ve vajíčku objeví ale vždy je to daro tam pesne To, čo som potřebovala slyšet nebo najít. Nebudu íkat to je moje, ale dležitý je, že som sa najednou ctila jako by mi nkdo sundal z krku smyčku, o který som ani nevda, že tam je. Sedela som tam ješte dlouho potom a pak som si eklanh zázračný vajíčko.

[ 00:39:18 ] Doslova mi ta slova prolítla hlavou a hned potom m napadla druhá vec. To sakra udala, aby z kapsy vypadlo vzpomn si naši svatou Anešku sbírá odpadky s tím pitom klidným úsmev tak to zkusila taky vedem papírek zem hodila ho o do koš usmívala se u toho jak blbec dívala se pitom všude kolem jestli m nkdo náhodou neuvidí som do kapsy a nic prázdno. Zkusila somsem to znovu. Tentokrát som podržela dveře nejaký paní s kočárkem. Ještě som u toho eklaprosím jen si poslušte tak nahlas, aby to slyšela celá ulice. Nic. Zkusila som to potřetí, druhej den podala som nkomu spodlou tašku. Ekla somt je v pohodě. Není zač. Ještě dřív než mi vbec stihl podkovat. Furt nic. A jako začínala jsem bej fakt nasraná. Prišlo mi to naprostá nespravedlnost. Udala som pesne to samý dá ona. Slovo slova to samý gesto a nic nedo stála ped automatem hodila do minci a on mi prostal. Tak som si to nemohla nechc a šla som za svatíš vajíčkaš. Udala som úplne samý ty. Zbala som odpadky otevřela nejaký chudince dveře. Dokonce ohla týpkovi pro tašku a nic. M patí stejný právo na ty zasraný vajíčka tob. Preč mám mít o vajíčko mžem udelala to sám. Pretože si to neudala pro to samé. že ja to nedlám, abych nieco získala.

[ 00:41:44 ] Nesedla som si jednou a neřekla dobře, budu konat dobro, pretože z toho budou padťat vajíčka tože m to baví, protože v to vím, protože když nkomu udlám radost, naplní mi to celý den a je mi úplne jedno, jestli m u toho nkdo vidí, natáčí nebo se mi smje. Zjistila som, že tohle je proste moje cesta. Nikdo mi ji neurčil, nikdo m do ní netlačil. Každý den si sama volím po ní kráčet, pretože to tak chci úplne neodpovídá na otázku. Možná ti na n odpové vci nejd vysvětlit tak, aby to človk chápal dích než je sám prožije a hlavne procít. Zústala som tam stát s tou prázdnou skočábkou v ruce a som naštvaná. Fakt naštvaná pod tím vkem sa do ješ nieco jinýho, čem si tehdy neumla pojmenovat. Pemýšlela som o tom celou cestu domu, ne rozumově. Nebyo to jako ešit rovnici, to spíš by se ve mkládávalo aniž bych to ídila. Druhý den som šla cestou parkem. Nič som neplánovala. Nešla tam kváu vajíčku chvíli koles. Nějak starej unavenes. Majel ho na vodítku a sotva stíhal. Oba dva vypadali, že za sebou maj hodhej den. Sehnula som k nuu a pohladila ho. Neřešila som u toho vôbec nic. Nemyslela som na vajíčka, na Anešku, na to, jestli mkto uvidí. Ani som si neuvědomila, že sa usmívám a v chvíli m to udalo šťastnou. Jenom to nic zatím nebylo. A pak sa to stalo. Nieco mi vypadlo z kapsy. Neví sa dívala na zem. vajíčko. Nezvedla som ho hned. Stála som tam a nechápala som to.

[ 00:43:54 ] Nie preto, že bych nev sa stalo, ale pro že ve m najednou zrodilo. Pocítila som to. Neřekla som j přesn funguje. Nie pretože by to bylo tajemství, ale pretože si to človk musí zažít sám. Tohle sa dá jenom proží a pak sa človk jednoho dne skloní k odpadku, k psovi, k niekomu, kto potbuje pomoc a ani si nevšimne, že práve probudil. Fú, takto, tak to bolo. Je to naozaj veľmi silné. Všetci tlieskajú. Vidíme, že ja vidím aj tých, čo teraz počúvajú, že ich to inšpirovalo. Eh, naozaj naozaj veľmi silné. To znamená, že svojím spôsobom sa stretávate aj vy s ľuďmi, ktorí alebo s mladými ľuďmi, ktorí spia. Aké sú tie vaše stretnutia? Eh, dohodli ste sa na niečom, ako budete mladých ľudí oslovovať? Máte niečo také? ste máte nejaký taký, by som povedal, že ste si vytvorili niečo a ste nechcem povedať, že ste sa dohodli alebo diskutovali ste aj o tom, Erguš? No tak ja by som začal tým, že padla taká myšlienka, aby sme vytvorili sociálne siete, eh napríklad profil na Instagrame a Facebooku a podujali sa na to naše dve krásne baby, Dianka a Lucka, ktorá tu nie je. No a my musíme ísť s tou cestou, že im ukazujeme tú cestu, že my svietime a že čo robíme. Oni sa sami musia pridať k nám. Hej? tým, že tvoríme, spájame sa a chceme niečo tvoriť, hej, že už sme sa pohli, že nie sme v tom pasívnom, že proste čakáme, kto nám niečo pripraví, urobí, ale sme už v tom štádiu, že už sme sa pohli a ideme z kopca, keď sa to dá tak nazvať.