Nová éRA RODové vysielanie 28 - Pozvánka na Vyšehrad Praha

Původní jazyk je CS

V dnešnom vysielaní, sme privítali náčelníka občiny zlatej Prahy Róberta Fischla a Danku Zavřelovú, ktorí organizujú RODové stretnutie 11.7.2026 v Prahe na Vyšehrade.

Sláva RODU

Video	Odkaz na video
00:00:14	Úvodní slovo
00:03:03	Robert Fšel: Cesta ke družstvu
00:13:35	Srdečná setkání mezi Čechy a Slováky, výměna zkušeností
00:21:29	Předběžné oznámení o setkání, výběr místa atd.
00:46:26	Neuvěřitelná síla těch, kteří se podílejí na práci
00:48:10	Kritika může člověka posunout dál
00:51:43	Osobní zkušenosti, vedení sborů

Obsah

[ 00:00:14 ] [hudba] slová [zpěv] citě [hudba] v pravdě stoja. Rou na [zpěv] tatrou nebo boja postal národ prebud [hudba] se viděže je prostě svůj. [hudba] Rozhodli [zpěv] jsme se svit svetlom. Vydali jsme se novou cestou Slováci a ich brat sláva pren [hudba] stá brat a sestry [hudba] [zpěv] z česk zeme kráčaj zo Slovák. [zpěv] spojení mocných rodově signal do národu. [hudba] My jsme cesta [hudba] my jsme ta cesta [hudba] národy [hudba] světa. My jsme se stá [hudba] z jedného slová brá sestá [hudba] slova. Slnko [hudba] hrudí slnko všetko budí [hudba] už svitá už svit každý [zpěv] ví. [hudba] Já vás zdravím, přátelé. Vás, kteří nás sledujete pravidelně i vás, kteří jste se k nám dneska eh připojili na základě doporučení nebo třeba i nějakou náhodou, tedy zvědavostí. A můžeme pokračovat. Minulý týden jsme nevysílali, protože z časových důvodů to nebylo možné. Nicméně o to více se těšíme na dnešek. A tak tady vítám svého bratra Jaroslava Hudáčka. který se mnou spolu moderuje toto vysílání. Já tě zdravím, Jaroslave. Zdravím vám všeckých. Všeckým teda. Eh, zdraví na tady sestru Danu Zavřelovou z Libušiny Zlaté Prahy. Já tě zdravím, Dano. Děkuji. Zdravím také všechny. Ta už s námi vysílala a máme tady nového hosta. Máme tady Roberta Fišla také ze Zlaté Prahy. Já tě zdravím, Roberte. Já ti moc zdravím všechny. Moc moc.

[ 00:03:03 ] Tak než se pustíme do našeho povídání, tak opět přečtu prohlášení, aby bylo věcem právním učiněno zadost a pak začne ta pravá zábava. Takže rád bych na začátku našeho společného a přátelského veřejného rozhovoru uvedl, že neslouží jako oficiální informační zdroj slovenského podílového družstva Rodružstvo a že naše názory, popsané zkušenosti a myšlenky vyjádřené v tomto vysílání jsou pouze hodnotové. úvahy, jejichž záměrem není podněcování jakékoliv nenávisti, nepřátelství a také neslouží a nesmí sloužit k ponižování důstojnosti člověka a nebo skupiny lidí na základě pohlaví, rasy, národnosti, jazyka, původu, postoje, náboženství, nezpůsobilosti či příslušnosti k jakékoliv sociální skupině. Účelem názoru e v tomto našem veřejném rozhovoru není někoho diskriminovat, urážet či zastrašovat. Moderátor a jeho hosté vyjadřují svůj názor v souladu se zásadami svobody projevu vyjádřenými v článku 10 Evropské dohody o lidských právech a článku 19 mezinárodní deklarace lidských práv a jakkoliv nikoho k ničemu nezavazují. Tak a tě máme hotové ty věci oficiální. No a já já tě, Jaroslave požádám. Polož první otázku, prosím.

[ 00:04:42 ] Jak je tvojí dobrým zvykom zase to hodil na mě samozřejmě dneska mi tu privítat náčelníka zlaté prahy Roberta Fšla a generálneho sekretáže bušen zlaté prahyku zavřelovou my jsme je pozvali do študia z toho důvodu, že oni se rozhodli zorganizovat jednu krásnu akciu na budci mesc zrovna asi tak zhruba za mes tak pozvali tam do štud aby nám něco povedali takže kže Danka nám teraz někam odišla. Tak Robert poprosíme teba, aby si nám na začátok povedal jaká byla tvoja cesta k rodu ty si několko mesiacov na pozici eh náčelníka občiny. Tak v nějakých pích osm minutkách povedz svoju cestu do rodu. Jak rod vnímáš a nějaké prvé kroky, kým se nám Danka vráti? Určitě rád. Eh, samozřejmě teda ještě všechny zdravím. Já jsem se k tomu dostal vlastně neříkám, že úplně náhodou, protože náhody neexistují, ale dostal jsem se eh přes doporučení přes Honzu Martinka, kterej mi řek o věcech, který už se tady jako dějí docela dlouho. mě to nějak minulo, protože jsem se soustředil eh trošku jiným směrem a řekl mi, že tady já jsem tady velmi krátce, takže vy už jste starý matadoři a už jste eh hlavně Dana, která je tady od začátku a já jsem prostě řekl, že půjdu eh nějakou svojí vlastní jakoby cestou a že vlastně půjdu přirozeně a zkusím a nevěděl jsem, co mě vůbec čeká. Čekal, eh, řekl jsem si, že nebo četl jsem nějaký věci. Docela mě to oslovilo. Říkám:„Hele, je to docela zajímavý.

[ 00:06:21 ] " A byla Zlatá éra vlastně minulej rok a teď nevím, jestli to byl srpen, ale myslím, že to byl srpen. Kdyžtak mě opravte. A bylo to tady v Praze. Setkalo se tam nějakejch 150, 200 lidí. Byla tam výborná atmosféra. Eh, myslím, že to moderoval Ivan a moderoval to fantasticky. Mě to teda jako nadchlo úplně, protože z nějakejch 100 % jsem se s tím ztotožňoval na 92, 95 %. Takže někoho samozřejmě oslovila jakoby, když to tak vezmu, éra peněz, že tam budou různý benefity a tyhlety věci, což samozřejmě bonus je to dobrej, ale mně vždycky dává smysl, když se potkám s partou lidí a můžu tvořit něco, co má hlubší dosah, než eh prostě normální věci, kdy člověk jako tvoří na počítači nebo já nevím, je někde schovanej. v nějaký identitě. Já nemám nějaký mocenský eh, jak bych to řekl, mocenskou jakoby snahu vládnout něčemu, ale řekl jsem si, že se přihlásím, uvidím, co se dá, jaký tam jsou možnosti a prostě jsem byl schovanej v zákritu, přiznám se. Pak přišel vlastně nedávno, já bych řekl, že teď to mě kdyžtak Jaroslavě doplň, eh, byla mladá Boleslav, že jo, a bylo to, e, je to tak asi tři, čtyři měsíce a znova mi, eh, Honza Martínek, s kterým se u známe moc dlouho, kterej je v Krušnohoru, no a řekl mi, že ať jedu do Mladý Boleslavy, tak něco ve mně to tam evokovalo, ať tam jedu. No a tam jsme se všichni jakoby potkali. Eh, už jsme se znali vlastně de facto z Brna, kde, protože to proběhlo myslím, září.

[ 00:08:15 ] No a tam jsem za tebou přišel, Jaroslave, a řekl jsem, že bych ti rád pomohl eh s nějakým projektem v Praze nebo v okolí. No a tys mi nabídnul, protože jsme si padli nějakým stylem do oka máme eh stejnou energii. Já to tak cejtím. A tam jsme tam js mi řekl, že by si rád, kdybych zkusil víc prahu. Pro mě to byl šok, protože já jsem říkal takhle velký nástup jako jsem nečekal, i když mám nějakou průpravu manažerskou, tak vlastně jsem vždycky taky nikdy jsem nedělal vedoucího skladu, šel jsem do toho a do dalších věcí. Takže já jsem se rozhod, že to zkusím. Slovo dalo slovo. Pak jsme se potkali teda vlastně v Praze. My jsme se viděli s Danuškou vlastně v tý Jagavě a [frknutí] tam mi to př tam mi přišlo, že Danuška je moje krevní skupina, což se teďkon potvrzuje eh nejenom v rodu, ale i v dalších věcech, kdy si fakt jako rozumíme na určitý úrovni a myslím, že se skvěle doplňujem. Tak nevím, jestli tohleto bude takhle stačit na začátek. Určitě ano. Já potvrzujem to, čo j si povedal, že jme si sadli udsky si h rozumeli a samozřjme do zlatej prahy to velká posila v zlat pr stal čest predsedom Štefan Savka tam trošku ochorel a všci mu prajem brz brzké uzdraveně aby iba zdraví a moh se zase včlenit a fungovat s nami. No a k Donž jsme potvali někoho těž silného, lebo Praha se nám pomaličku rozvíja i kď na začátku v Praheo velmi velmi vea udí, ale jak roky šli, tak aj udě odcházali.

[ 00:10:10 ] No a teraz mám radost z toho, že se to trošku navracia. Takže Danuška ty nám k tomu něco povedz, lebo ty už si nám odpověala na otázku jaká tvoja cesta do SPDR. Tak nechám taz na teba něčo. Vyv. Ano. Tak já mám velkou radost, že jsme dostali posilu v osobě Roberta, protože my si skutečně velmi rozumíme a rozumíme si tý postránce, jak on říkal, že jsme stejná krevní skupina. Myslím, že tomu všichni rozumí, co tím myslíme. Eh, že máme stejný sny, stejný cíle, co se týče tady SPDR a ještě nějaký možná navíc. A my opravdu spolupracujeme velmi úzce. Je to znát, protože i k nám přibývají další členové. Nás už je vlastně přes 60 lidí dneska a to je opravdu skvělý výsledek na to, že vlastně z těch, já nevím, 160 lidí prostě bylo takový obrovský množství. Nakonec se nás scházelo, já nevím, do 20 a vlastně během pár řeknu měsíců to vzalo ohromný nástup. Já vím, že i v jiných samoszprávách, protože ta doba se trošku změnila a i SPDR nám dalo mnoho dalších věcí, plnilo ty věci, který vlastně nám slibovalo. Takže to jenom potvrzuje, že ty lidi prostě uvěřili tomu, že tady je ta správná cesta, jo, že opravdu se ty sliby tady plní ve SPDR a taky proto přibývají, protože přestaly už eh jako byli to takzvaně nevěřící Tomášové, eh přešlapovali kolem toho, že jo, a nevěděli, máme se přidat, nemáme.

[ 00:11:54 ] Takže my je ani nepřesvědčujeme, ale opravdu tyhlety věci, jako byly otevření banky, balíčky potravinový a tak dále, teda, pardon, potravinový obřivy, tak vlastně to přispělo k tomu, že ty lidi uvěřili, že tady se něco děje a že tady by by měli být na tý správný cestě. Tak nás to velice těší, mě i Roberta, že vlastně takhle se ta naše skupina rozšiřuje. Musím říct, že na těch našich [odkašlání] opravdu pracovních schůzkách to bývá opravdu krásný. Já nemůžu říct jiný slovo, protože my jsme tam tak se rádi vidíme, tak se srdečně vždycky přivítáme, obejmeme se a není to žádná přetvářka, žádná faleš. Pro ty lidi se na to těší. Vždycky my to mejýváme jednou za měsíc, ale oni mě už od poloviny dalšího e nebo od za 14 dní už říkají, kdy zase bude další setkání. A tak myslím si, že [smích] eh prostě je to těžší, že jsou rádi samozřejmě, že by chtěli i dělat víc, než dělají, ale taky nám chybí ještě peníze. Nebudeme si zapírat, že ne? Mezi námi je ještě pořád hodně starších lidí, jako jsem já, kteří opravdu žijou z důchodu a jsou třeba sami nebo maminky s dětma. A víte, že ta situace tady v tom státě, ne, no všude ve světě je špatná a tak prostě čekáme i na tady tu věc, až se prostě něco, jak se říká, urodí, abysme mohli prostě dělat ještě něco víc, protože víte, že Praha je se říká, Praha je drahá a ono to tak skutečně je. Tady jsou jednak drahý prostory, že jo. Tady prostě je spoustu věcí. My my jsme průmyslový město, my nejsme zemědělský, že jo.

[ 00:13:35 ] Takže my čekáme spíš na ty a vždycky to tak bylo, že zemědělci zásobovali Prahu. Takže prostě co se týče špajzí a téhletěch věcí, tak pro nás je to trošku obtížnější. No nevím, co bych ještě řekla. Je toho moc, co nás naplňuje a myslím si, že se to bude opravdu uskutečňovat krok po kroku. Já jednu otázku na teba mám. Ty už jak si bya věckrát u nás v studiu a nedávno jsi bya na Slovensku, tak určitě máš zkušenost, že už tě lud na Slovensku dob poznají. Je to tak? Ano, je to tak. Já jsem dokonce se tady v Brně setkala s několika vlastně lidma ze Slovenska a oni si mě tam i vyhledali, ale já jsem už předtím se na ně napojila třeba na Facebooku a na sítích prostě nebo na TikToku mě sledují, tak jako eh jsem se ptala, jestli tam budou. Oni potvrdili, takže se tam jsem se tam setkala s Alenkou Síkorovou a s dalšíma. prostě ona třeba tady, když byla v Brně, tak my jsme jí vzali pod svá křídla, protože ještě neměla na Slovensku samosprávu a právě v tý Bystřici už přišla s náčelníkem její samosprávy a s dalšími členy. byl u toho i Robert, takže jsme byli prostě, no, bylo to velmi srdečný a vůbec jako řeknu jenom takovou legrační příhodu, že tam najednou proti mně po cestiče šla jedna slovenská žena a teďka roztáhla ruce a řekla:„Vitaj tě, se máš, odkal jsi?" A já a já říkám: „No, já jsem Danka. Já jsem z Prahy. Danka Vitá.

[ 00:15:16 ] Jo a prostě se ke mně hrnula a teďka mi tam popadla jak takový do takového medvědího obětí a to je něco tak krásnýho a nebyla sama, hned se k ní přidala další a prostě to jsou zážitky neop neopakovatelný. Já se omlouvám, mně pořád mizí teda obrazovka, nevím proč. Nevadí, rozprávej, pokračuj. Protože ta Bystřice byla pro mě něco úžasnýho, protože tam to bylo opravdu víc o těch setkáních společných jako s těmi slovenskými členy SPDR. Takže jsme si tam povídali svoje zkušenosti a v takovým klidu prostě posadili jsme se. Tam všude byly lavice, přístěnky proti dešti, když občas třeba mrholilo a bylo to nádherný. Určitě to může tady Franta potvrdit to samý Robert, protože tam to bylo ještě něčím zvláštní, jo, proti těm akcím všem, který byly předcházející, jo, že že my jsme se dostali do užšího kontaktu s těma Slovákama než na těch našich akcích, jo, třeba v Brně a tak dále, tak o to bylo hezčí prostě. No a jako program úžasný, žádný teda nějaký velký proslovy, ale opravdu prostě jenom takový srdečný setkání, spíš osobní. a nejen se slovenskýma samozřejmě členama SPDR, ale taky s našima, že jo, tak jsme se tam potkávali a povídali jsme si prostě velice jakoby srdečně, soukromě o všem možným. Probírali jsme všechno, co co nám na srdci leželo a co bysme si třeba přáli. Já jsem viděl, Robert, že vy jste testovali autobusem.

[ 00:16:51 ] brat Miroslavěk byl organizátor autobusu, takže [frknutí] on mi on mi posílal krátké videa z autobusu. Já jsem to strihal a zverejňoval, ale samozřejmě určitě všecko nenahrával. Tak zkus popisat tu cestu na Slovensku a zpátky v krátkej. Hele, eh, Jaroslave, musím říct jedm slovem, že jako něco úžasnýho. Eh, tak jako krásná lidská energie, která tam plula. To bylo jakoby famózní. Já děkuju bratru Miroslavovi za tu organizaci, protože určitě to bylo něco náročnýho, ale on s tou svojí láskou, takovou tou opravdu jeho dobrotou, jo, a teď ho nechci vychvalovat, to říkám jako úplně od srdíčka a mám slzy na krajičku, protože jak se jako o nás chtěl postarat, jak prostě chtěl, aby všichni měli de facto všechno, jo. Eh, byl plnej autobus, bylo to úžasný, když jsme prostě přišli další lidi, eh, který jsme nabrali, naše bratry a sestry. Eh, bylo to moc fajn. Užili jsme, ta cesta byla náročná.

[ 00:18:44 ] Já to říkám jako na rovinu, protože jako zvládnout skoro 20 hodin v autobuse, fakt jako my ještě jsme jeli e do jako do Prahy, že jo, autobusem, ale já toho prostě nelituju, protože jak říkala Danuška, jo, tak jsme se tam ztmelili, viděli jsme nebo potkali jsme se, nebylo čas jako si zase povídat s každým úplně vo všem možným, jo, ale ty, co se měli propojit, se propojili a bylo vidět, že tam všichni jedou a jedou tam jako s takovou tou čistotou, víš, že to nebylo jako něco povinnýho, což já netvrdím, že všechny srazy jsou povinný nebo nejsou to ať každej cejtí sám, ale já jsem tam cejtil vlastně takovou tu najednou soudržnost a musím ti říct, že jak vnímám jako hodně energie a tyhlety věci, že mi nejsou cizí, tak já když jsem byl v tý Bánský Bystrici, Tak mi bylo chvíli líto, jako, že tam třeba nemůžu chvíli žít, protože já jsem najednou na tom Slovensku cejtil úplně něco jinýho a jak tys to kolikrát říkal, že se to mění, tak opravdu máš pravdu. A já musím říct, že to byla taková ta, já miluju neutrální energii. Každý by chtěl zažívat nějaký wow, jo, aby přílivy vy a tohleto. A my jsme tam přijeli a opravdu, jak říká Danouška, mě bavilo, že ty lidi eh byli opravdu jako tak krásně jako připravený po tý lidský stránce a jak nebylo nic jako hranýho, to bylo něco úžasný.

[ 00:19:52 ] to může potvrdit i František, protože jsem viděl Františka, jak tam byl v plným elánu a prostě si to taky užíval a já jsem to tam vnímal a já jsem z toho měl moc velkou radost, protože si tam každej našel vlastně nějakou skupinu. Já jsem se tam teda seznámil, máme velký přátelství teďkon s Košicema. Já se omlouvám, teď nevím jméno eh eh náčelničky, ale jsme spolu v kontaktu. Píšeme si občas a budeme v kontaktu, protože ta měla dva nováčky, který byly úžasný. Padli jsme si eh do oka jsme jako seděli docela dlouho a pavídali jsme si vo věcech mezi nebem a zemí a vo rodu a vo všem možným. A já teda neuvěřitelně smekám před Richardem, kterj to měl na starosti a moc mě to bavilo. Moc mě to bavilo a jak říká Danuška, bylo to krásný, přirozený, bratrský a sesterský. Tak asi takhle bych to za mě shrnul. Děkujem ti, Danuška. Jsi. Tu jsem, ale bohužel nemůžu. Nevím, proč mi mizí prostě video. Nevadí, nevadí. Já vás vidím, ale vy mě ne. Nevadí. Každopádně ty jsi mala chceš něco povídat, františku? Povídej. Jo, jenom ať se odhlásí a zase přihlásí. Vždycky, když se ti to ztmavne, tak se odhláš a já tě znova dám do studia. Bude to, bude to lepší, ať se společně vidíme. Jo. Tak nevím, jak se odhlásím. Odejít. Ano. Tak tak. Robert, je to na tebe. No, my jsme se tu dneska stretli z toho důvodu, že vy chcete nebo že chcete, vy už vyvili, že organizujete setkání v Praze. Právě Danuška miela za sebou, jak se volá ten ten hrad, tam mi to nevypadahy.

[ 00:21:29 ] Vyšehrad. Ano. Kde kde se máme stretnám teba něcočo poveda? No a kď se Danka prihlási, tak doplní prípadně. Určitě. Počkaj. Danka se nám Danka se nám nalogovala takže vidíme za Danškou hej vidím vyše hrad Danuško. Takže kým si odpoval pripovedal, že pripravuje na ten stretovac akciu v rámci SPDR na Vyšehradě. Takže ti prodávám slovo a vyvám o čom bude setkání Vyšehradu. Ano. Tak my chystáme krásný, myslím, že bude krásný setkání na Vyšehradě, což je historicky památné místo, jedno z nejdůležitějších, eh, který bylo i pro vznik naší našeho státu. Eh, vlastně na Vyšehradě byl v podstatě všechno je Vyšehrad je spojený vlastně proč jsme to udělali, protože my vlastně jsme se nazvali Libušina Zlatá Praha. A proč teda Libušina? Právě to se vztahuje k historii toho krásnýho památnýho místa Vyšehradu, protože jak asi všichni si pamatujeme ještě ze školních let, tak tam nás učili o proroctví kněžny Libuše, která prohlásila: "Viddi město veliké, jehož krása dotýka ti hvězdce bude." A tak se stalo. Byla to dcera, jedna ze tří dcer Kroka, což byl eh kněžík, který tam vlastně začal žít na Vyšehradě. Vybral si to místo a prakticky pak to bylo tak, že já nechci tady povídat historii, o tom právě to bude na Vyšehradě všechno, jo, ale vlastně tam začal potom v 11.

[ 00:23:21 ] století tam začal vlastně vládnout první prakticky českoslovens, pardon, český král a byl to Bratislav a od toho se to všechno odvíjelo a jako víme, že tady jsou takový dvě dvě nejkrásnější místa v Praze, bych řekla, nebo takový nej, který nejvíc dokládají tu historii vůbec naše naší státnosti. A to je vlastně přesně Vyšehrad, který byl vlastně jako první hrad a potom je to jsou to Hradčany, že jo, Pražský hrad. No, Pražský hrad eh, ten vzvétal hlavně potom po, který začal budovat, že jo, Karel I. Ale Karel IV vlastně se jako uznával jako vyšehrady, jako sídlo první a v podstatě se to všechno ta cesta se vlastně dneska propojuje. Jo, o tom by mohl mluvit Robert. To není jenom otázka tý historie, ale dneska vlastně tyto dvě místa, eh, řeknu Vyšehrad přes Vyše Pražský hrad přes Karlů most až do na Vyšehrad prostě je taková linie, která dneska vlastně se zvýrazňuje a prakticky se teďka dostává do podvědomí všech. A já my jsme teda zjistili, že vlastně i spousta lidí tady z Čech nezná Prahu, že v Praze nikdy nebyli. mě to překvapilo, protože jako já řeknu, já teda pocházím z jižní Moravy ze Slovácka a je to samozřejmě moje srdeční záležitost, je to moje rodný rodný kraj, ale Prahu já miluju. V Praze já jsem od dětství a Praha je pro mě něco neskutečnýho. PO Prahu za jedno z nejkrásnějších mě na světě.

[ 00:25:01 ] A nemyslím si to jenom já, protože i turističtí průvodci říkají, že Praha je dokonce byla mnohdy zvolena jako úplně nejkrásnější na prvním místě nebo minimálně se vždycky ocitla na třetím místě, co se týkalo prostě recenzí od turistů. Jo a já jenom dokládám, že já teda chodím po Praze velice často a právě po těch historických místech, ať už do náhrad na Karlův most, samozřejmě teď je tady plno zahraničních turistů, tak je to trošku horší, ale je to něco tak úchvatnýho a když eh potkám nějakýho cizince a třeba se mě zeptá na něco a umím mu teda odpovědět, tak všichni všichni říkají nádherný nádherný město. Jo, takže opravdu my máme být na co hrdí a každý Čech by měl navštívit prostě Prahu, protože eh to je taková neskutečná nádhera. To se nedá ani vypovědět. Já prostě nemám pro to ani slova a těším se na to, že to setkání těch lidí na tom Vyšehradě, že pro ně bude znamenat to, co pro mě, protože já jsem na Vyšehradě velmi často, já bydlím nedaleko, bydlím v Nuslích, takže tu mám kousíček na Vyšehrad. A Vyšehrad je rozlehlý, to je ohromnej park s ohromným opevněním, e, s vlastně s bazilikou svatého Petra Pavla v prostředku. Takže tam je co vidět. Je, jsou tam katakomby, jsou tam vlastně podzemní prostory, eh je tam spoustu soch nádherných, který byly vytvořeny Misslebackem, jo, v parku.

[ 00:26:39 ] Je tam opravdu se na co dívat, takže my můžeme navštívit spoustu míst, ani je určitě nemůžeme všechny zvládnout, protože to je opravdu velký prostor. Já nevím, kolik má Vyšehradský park. prostě eh myslím si, že splníme eh že [odkašlání] splníme to, co od toho očekávají ty lidi, který k nám přijedou, že že budou, nechci říct, nadšený, to uvidíme, jak jak se s tím popasujeme my tady v tý naší samosprávě, protože ta příprava taky dá nějakou prostě nějaký čas a eh musíme tomu přikládáme tomu určitou důležitost, aby se to všem líbilo, protože na tom nám nesmírně záleží. Určitě bude se mnou Robert souhlasit, takže říkám, je tady toho mnoho, co je k vidění. Prosím. Mě by zajímalo jaký program pripravujete, kď budeš tak dobrá vyvám približnu štrukturu toho setkání a něaký taký približný program, aby ký prozovat nechceme, ale řekneme, že první první taková věc bude, že přivítáme naše kolegy, sestry a bratry na hlavním nádraží, protože předpokládáme, že tam přijedou všichni a nebo přijedou z Florence, což je na metru. Eh, počítáme, že nás bude minimálně 100 lidí, takže ta velká skupina samozřejmě se nemůže přepravovat nějakýma tramvajema nebo prostě bysme museli jít pěšky, což by taky samozřejmě šlo. Takže předpokládáme příjezd na hlavní nádraží. Máme vytipovanou restauraci, už jsme s nima i hovořili, v blízkosti hlavního nádraží, velmi dobrou. Dobře tam vaří. Už jsme s nima hovořili.

[ 00:28:18 ] Budou mít pro nás připravený teda dvě jídla, který pak dáme na výběr. Musí sehnat taky, ono je to o letních prázdninách, takže musí sehnat nějaký zaměstnance, aby prostě to všechno stačili rychle obsloužit. No a potom my vlastně se vrátíme na metro, což je nejsnaší. Metro jezdí každý dvě minuty, takže bez problémů. Přepravíme se přímo na stanici Vyšehrad, vystoupíme po pár schodech bejvalýmu paláci kultury a tam je hnedka vlastně doprava, cesta na Vyšehrad a už budeme na Vyšehradě a tam my právě teďka zvolíme ještě trasu, jakou půjdeme a co vlastně budeme chtít vidět, protože toho je strašně moc. Takže máme vytipovanou určitou procházku, přičemž máme připravenýho historika. Je to Robert, Robertův kamarád, který nám bude určitě k tomu dávat krásný prostě nějaký historický data, který bude vyprávět o tom, o těch jednotlivých eh památkách, co tam najdeme. A potom jsme si řekli, že bysme se samozřejmě rozdělili trošku do nějakých skupin, protože 100 lidí najednou k nim hovořit je asi velmi obtížný. To by asi někteří neslyšeli. Takže se asi rozdělíme do nějakých tří čtyř skupin a vlastně budeme pokračovat po nějaký tý procházce Vyšehradem. Samozřejmě, že na Vyšehradě je víc restaurací, tak i takový ty výletní, kde se dá posedět, takže předpokládám, že určitě navštívíme baziliku svatýho Petra Pavla. Vedle je nádherný hřbitov, jeden z nejstarších vůbec v český republice, který ještě dosud je v provozu.

[ 00:30:08 ] Tam je minimálně 600 pomníků našich umělců, spisovatelů, hudebníků. V čele je nádherný pomnik, který se nazývá Slavín a v jeho hrobce je například Julio Zeer, básník. Až v roce, ještě v roce 2006 tam byl uložen dirigent Kubelík. Určitě znáte ty jména. A na tom hřbitově opravdu vidíte, vidíte tam bedřicha smetanu, pomník bedřicha smetany, vidíte tam pomník eh Svatopulka Čecha a dalších a dalších. Je jich opravdu mnoho. Ten hřbitov je o velký. Samozřejmě, kdo by nechtěl jít na hřbitov a třeba nechce tady to si prohlídnout, i když je krásný i umělecky, jsou tam nádherný pomníky, sochařská díla vysloveně. Tak samozřejmě naproti vedle baziliky svatého Petra a Pavla je restaurace taky veliká i s venkovním posezením, tak je možný počkat třeba tam, dát si tam pivo a tak dále. No a samozřejmě, jak jsem řekla, nechci říkat podrobně celej ten náš program, protože my ho ještě chceme dopilovat a určitě tam všechno připravit, tak aby se to prostě líbilo a doufám, že budou všichni spokojeni. Ale můžeš nám vyjavit datum a čas setkání na hlavním nádraží, jak se ludvence. Předpokládám, že by lidi přijeli mezi půl a 3:4 na 12. A my bychom potom je shromáždili, prostě si odškrtali, kdo tam je, abysme věděli, že jsou tam opravdu všichni, nebo aby se pohlídali ti z jednotlivých samospráv, jestli jsou tam opravdu v plným počtu. Jestli samozřejmě, že můžeme tam počkat. Metro jede každý, říkám, dě až pt minut, takže není problém. A odtamtaď bysme šli do té restaurace, kde bysme na 12 hodinu měli připravený oběd.

[ 00:32:03 ] Takže to jsou ty hlavní časy. A ještě jako se můžu lidia přihlásit? Přihlašují se zde na našem telegramovým prameni. Jmenuje se Vyšehrad a my tam dáme ještě menu, který předpokládáme, že nám nabídne restaurace. My už trošku víme, ale já to teďka nechci říkat, protože ještě to chceme upřesnit. Takže to jméno bysme tam dali s tím, že by si mohl už dopředu vybrat, já nevím, řeknu, když tam bude svíčková, řízek, já nevím, smažený sýr, tak si každý zaškrtne, co. Tím pádem uděláme to pro tu restauraci jednodušší. čili si vybere vlastně z toho menu, který my tam nabídneme a vlastně to předáme restaurace, aby byly připravený, protože samozřejmě pro takový velký množství oni musej v podstatě na tu na to poledne pro nás to tam zavřít, že jo, víceméně, aby to stačili obsloužit co nejrychleji. No, takže to je tak asi zhruba všechno. Takže co se týka českých udí, tak na svojich náčelníkov náčelníci nahlásia a jmenovitě do telegram pramene. Já totižto vm, že na tu akciu k vám do Prahy se chystaj udě až z Opavy z Ostravska. Ano, já tam budoucí víkend, dneska máme pondělok, takže teď tuto sobotu 20 já budak na stretnutí letného strelovratu, kde Karl Šardx organizuje organizuje akciu. Takže urobím vám nějaké videjka a určitě až se vrátím na druhý den to zverejním. No a o týždeň na to za dva týždně od dnešního dě zase budeme na Vendrini, kde už taz viem, že bude minimálně 75 udí.

[ 00:33:51 ] To je stretnutě opavy no alebo Ostravská fritkumistka a tam okolí takže tam se tž velmi těším. No a mám informáci, že z t oblasti se udia chystaj takže uvidíme zavítaj a nějaký Slováci nikdy nevěte. No samozřejmě mimo mbo já jsem doma tu v Čechách takže možno se někdo možno se někdo prihlási a však v Prahe je plno Slovákov, ktorí možno v družstve a nikdy nevš. Takže já pov. Ano, já jsem se ještě snažila, protože vím, že někteří lidi budou chtít přespat, což taky jako nechceme, aby tady, já nevím, nějaký hotely, který jsou drahý, tak mám napojení na Airbnb, eh, na je to shodou okolnosti moje vnučka, která provozuje jeden z takových hotelů, takže jsem se ptala už předběžně, jestli jako na ten termín by se tam dalo ubytovat. Ano, oni nemají jednou lůžko i doolůžkový pokoje, ale mají právě větší pro právě pro takový skupiny, jo. Takže je možný, že když by někdo jich chtěl přespat, takže se to určitě nějakým způsobem dá zařídit. Jo, určitě jsou levnější než normálně v hotelích. Jo, to je dobrá informace. Nechudě vě, že jde takáto možnost. Co ještě byste mohli vyjavit, Robert? alebo vícméněj. No tak já trošku navážu. Já trošku navážu. My jsme si dneska volali s Danuškou asi 3č hodiny. Eh, já jsem nelenil a samozřejmě opravdu potvrzuju, že jsem kontaktoval našeho kamaráda Václava, kterej není eh ve SPDRku. Já ho znám krátce. Já jsem se s ním viděl poprvý. Já vám teďkon jenom prozradím.

[ 00:35:36 ] takovou nějakou, jak tomu říká někdo, pikošku. Eh, my jsme třetího. Eh, přemýšlel jsem, jestli to mám říct, ale řeknu to, abyste trošku věděli, co vás čeká. Takže my 3. června s bratrem Martinem, kterj je u nás taky v SPDRku v Praze a s Václavem, tak jsme aktivovali světelnou pyramidu nad eh eh nad Karlovým mostem, kterou já jsem ukotvoval v roce 2015 a měli jsme ji aktivovat nebo de facto spouštět eh třetího. No, takže eh viděli jsme neviditelnou pyramidu, eh propojovali jsme všechny body, byli jsme na Pražským hradu přes Karlův most, eh ukončovali jsme to, ještě to jede, ta dráha jede přes Petřín a jede na Vyšehrad. Vyšehrad je vlastně takový moje místo jakoby duševní, eh, kde já jsem vlastně eh prožil nějaký inkarnace. To teď není důležitý. A já jenom co vám můžu říct, z jakého důvodu to tam dělám. Samozřejmě na Vyšehradě všichni teďkon jsou jak diví. Já se nedivím, protože se teďkon spouští mimořádná energie, která tady vlastně nebyla po miliony let, jo? Ne po staletích a po po miliony let, protože je to novej úplně teďkon projekt, co jede. A teďkon jenom můžu říct, že my se vy se každej setkáte tam de facto se svýma předkama. Jo, kdy už je to všechno připravený. Zatím samozřejmě chápu, že lidi, který tomu nejsou tak nakloněný, tak třeba nebudou tomu důvěřovat, ale to vůbec nevadí, protože jejich obavy rozptýlíme, až tam bude bratr Martin a náš kamarád Václav, protože to je něco neuvěřitelnýho, jaká je to studnice.

[ 00:37:33 ] ten, když se mnou šel po po prským hradu a začal mi tam sypat data a jak jsem jednou říkal na tom, eh, jak jsme měli ten Zoom, že on už je propojenej s tou pozitivní umělou inteligencí, tak prostě to jede a oni se doplňujou úplně úžasně. No a bude tam takový takzvaný program, že vás rozdělíme do určitých skupin. My ještě ladíme ten program a dneska jsme si volali i s Martinem a s tím Václavem, e, abych si to potvrdil, takže se taky moc těší. A bude to ve skupinkách. Každá skupinka, samozřejmě já jakoby náčelník za prahu, tak vás předvedu. My si samozřejmě řekneme nějaký věci, ale potom plánu, že po skupinkách budete rozdělený. Každej budeme mít nějakou skupinku. Ještě to doladím i s Danuškou, protože na ní se taky eh chystá de facto takový překvapení, což ona ještě taky neví, ale my si ještě dáme spolu srazík. No a tam uděláme takový kolečko a každý vám něco o tom řekne, ale já nejvíc spolíhám na toho Václava, protože to je jakoby studnice. Martin vás veme trošku mimo čas a prostor. Já to budu korigovat, protože se pohybuju různě mezi těma světama, takže budete mít takový trošku dobrodružný. Nebude to to klasický, že se lidi tam budou jenom jakoby vojímat, vojímat, ale budete i spolu jakoby hovořit. A bude vlastně tam odstartujete de facto další milník svýho života. To je pro vás připravený takovej dárek. Tak to se fakt máme všci na čo těšit.

[ 00:39:20 ] Já j rád, že jste odkryli a vyjavili to, lebo já sám se vmiš a překvapený, že č všetko ste chystali, lebo do tejto chvíle som to ani nevedel. No a já vím, že aj udia budem mne prekvapení, lebo k bude to č rozprávš, já jsem vnvý, empatický a cítim energie, takže se těším na to mo tam. Těšte se, těšte se opravdu bude to velký, protože to bude kvantový skok lidstva, jaký tady ještě nebyl nikdy. Přesně tak. A na Vyše vyšehrad jako památní místo bude jeden z těch bodů, kde se to bude vlastně všechno vstřebávat. Jo, takže tam bude spoustu lidí v těchto černových a červencových dnech. E, připravte se. Možná to město, ale 200, hej, město, ale 200 lidí doneseme. Eh, budete tam se svejma průvodcema a s dalšíma, který nevidíte, jo? Takže se na to připravte. Teď, já je mám okolo sebe. Můžu říct, že mi jde husina jakoby eh po zádech a eh budete každej tam dostanete svoje speciální takovej za prvý ještě úkol do života a z druhý vlastně jakoby taková ta tečka za vaším životem tam dostanete a vlastně uděláte restart do novýho do nový do nový etapy svýho života. Jo, na to se připravte. Takže se vám komplet teďkon, co jste měli plány, se vám to všem změní a půjde to úplně jiným směrem, než budete čekat. Takže se na to připravte. Já jestli můžu na to všechno zareagovat, pozorně pozorně naslouchám všemu, co tady říkáte a jako mám velkou radost, že to máte opravdu dobře promyšlený. Eh, Danouška v sobě nezapře organizační talent.

[ 00:41:01 ] Eh, to je jako opravdu skvělý. Roberte, to, co ty jsi tady vyjevil, že tam je připraveno, tak na to jsem opravdu zvědavej, protože já mám vyše hrát rád. Eh, relativně často tam chodím byt jenom se projít, protože když už teda jsem v Praze a mám čas, eh, a někoho doprovázím, tak ten Vyšehrad je půvabný místo, kde jenom pobyt sám o sobě je velice příjemnej. Tam se člověk velmi zklidní a úplně se úplně se otevře zase nějakým jiným pocitům. Takže za mě Já se těším. Hodně se těším. Těšte se. A my se těšíme na vás. Určitě bude to hlavně tam bude to krásný propojení toho rodu, jo, nás všech, zároveň těch předků, kteří tam budou s náma a vlastně i takzvaná ta budoucnost, která je stejně vlastně součástí furt přítomnosti a tohle se tam všechno propojí, jo. Takže eh ty, co jsou jakoby už více naladěný, tak ty tam budou zažívat trošičku jiný pocity a bude to s nima trošku jakoby házet a bude to otevírat jako neuvěřitelný. Připravte se, že vám to otevře jakoby tu srdeční tak čakru, že prostě se vám začnou propojovat všechny ty body na tom těle, který jste měli doteďka zavřený. Jo, je to, bude to prostě takový speciální dárek, jo, od těch předků, který budou s náma tam jakoby pracovat. Takže tam bude samozřejmě ohromná jakoby neviditelná síla, kterou kdo, uvidíte, že tam budou bytosti jakoby i od nás, ty bratři a sestry.

[ 00:42:51 ] Někteý to budou vnímat takhle, některý takhle, ale vlastně oni nás tam přijdou jako de facto obejmout a pozvat nás vlastně do do sféry, která nám ještě jako nebyla ukázaná, jo. Takže tohlecto se bude propojovat a bude to fantastický. Já se na to těším, co maj připravenýho, protože jak jsme šli třeba toho třetího, vůbec jsem se nepřipravoval a bylo to jako úžasný. nechávám některý věci na konec jakoby doplout a pak to tam a pak chci, aby to tam jako všichni pustili a vy to tam tím srdečným, že tam budete, tak vy to tam rozsvítíte úplně jako fantasticky. Takže se můžou dít vlastně ten den jako budou dít zázraky. Tomu věřím. Koukám, že jsem vás asi nějak [smích] Ne, já doufám, že jsem vás nevysil. Jo, dobře. Hele, určitě ne. Určitě ne, protože já si myslím, že leto jsme zažili kontakt na různých úrovních bytí a eh takže mě tyhle věci neděsí a mám s nima nějaký svoje zkušenosti a samozřejmě i s velkým a s velkým respektem. No, tady k tomu není vcelku co dodat. To je prostě skvěle připravená akce a já s tebou, Roberte, souhlasím. Jsou věci dobrý, ne? Jsou věci, který je dobrý neplánovat a nechat vyplynout, tak protože protože my nedokážeme eh některý věci sestrojí se to v pravej moment se to sestrojí. Jo, přesně. Takže ať přijede co nejvíc lidí, zvuk a přesně tak. Proto jsem to vybral ten vyšehrad. Vybral jsem schválně 11.

[ 00:44:43 ] Jo, jsou to důvody, protože 11 je mistrovský číslo, který mám já samozřejmě teď se jako nechlubím, ale 11 je opravdu potvrzení toho eh tý podstaty toho bytí toho Vyšehradu, jo, že to je mistrovství a my u toho mistrovství máme bejt, protože rod je projekt nadčasovej, jo, nadčasovej. O tom jsme tady nemluvili, jo, trošku jsme to zastínili tady tím setkáním, ale rod a v rodu jsou úžasný lidi, včetně Jaroslava, včetně tebe, včetně Danušky. Nebudu opomíjet, nebudu eh nechci jako nemám chuť eh do hloubky jít jako vychvalovat nebo eh kritizovat vůbec. Já říkám, já všem přeju, aby každý našel v sobě, v tom srdci tu pokoru, aby šel s tou myšlenkou toho dobra a de facto tak s tou pokorou, jo. A aby si cestou samozřejmě vyslechl nějakou kritiku. To je v pořádku, že se něco nepovede, taky v pořádku, že se věci povedou, tak ať se řeknou, že se povedou. Jo. A prostě v tomhletom duchu ten rod má pokračovat a my tady děláme něco a já to vždycky říkám na těch setkání těm lidem a těm bratrům a sestrám a říkám, jste u něčeho, co jednou budete na to vzpomínat a budete budete laskat de facto všechny, že vás k tomu přivedli a že jste to mohli začít zažít, protože plno lidí si myslí, že to je jenom o nějakejch výhodách. Vůbec to tak není. Tam jsou schovaný věci. Tam jsou tak schovaný věci. Tam jsou tak tvrdčí věci. To je něco neuvěřitelnýho.

[ 00:46:26 ] Protože jak mám možnost vidět dál za ty opony, tak prostě tam je neuvěřitelná síla všech, kteří tomu dávají tu největší jakoby tu duši. Tam tam jsou bytosti, který už tomu dávají duši. To už není jenom osobní energie. Jo. A já já děkuju třeba Jaroslavovi, který se ujmu určitých věcí v tom rodu a začal začal to tvořit, jo, tu svou svojí energií, svojí touhou jako něco pospojovat, protože zbořit to umí každej, to je jednoduchý, ale něco pospojovat, aby to fungovalo na nějaký symbióze, na nějaký úctě, na nějaký pravdivosti, to je moc složitý. To je moc složitý, ale je to fantastický, když když to když se to potom projeví v tý realitě, jo. A já miluju, když se měněj věci v realitě a kdy ji můžu s někým jako měnit. Ne sám, ale s někým. A to mě baví. Tak já na tebe navážu, jestli můžu. Ty jsi řekl v tom závěru něco moc důležitýho. Všechno, co jsi řekl, bylo důležitý a má svoji váhu. Ale ty jsi ty ji zdůraznil to, že ne sám, ale s někým, protože my můžeme mít jako jednotlivci, jako lidi spoustu krásnejch nápadů, myšlenek, vězí, ale pokud se nedokážeme spojit, pokud nedokážeme spolupracovat a to i přesto, že si občas řeknem nějakou kritiku, tak se nikam nedostanem. A ta kritika to je to, na co já třeba vzpomínám po 40 let zpátky, kdy prostě moji mistři učitelé, příbuzný rodiče, předci, učitelé vědomí i nevědomí, to znamená jako učitelé, aniž by o tom věděli prostě. Ano.

[ 00:48:10 ] Eh, tam, kde oni mě kritizovali, tam mě posouvali. Ano. Jo. A já jsem šťastnej, že jsem se neurážel, protože já jsem zažíval kritiku ve formě cynismu, kterj jako je úplně dokonalej sarkasmus. Byly ostrý, jako bylo to pěkný. Bylo to pěkný. A díky tomu my dneska máme nějakou nějaký nastavení, se kterým můžeme ty svoje zkušenosti předávat dál, kteří chtějí. A to je ono. Přesně tak. Danuška řekla na začátku, že jo, že to pulzuje prostě nejdřív přijde hodně lidí, pak to malinko zase se ubere, pak zase nějaký další přijdou. To prostě dýchá jako mraky, jo? A todle je třeba prostě vědět, že to k tomu životu patří, že se lidi setkávají, pak zase odchází, aby se případně zase setkali a o tomhle to je, jo. Brát ten život tak, jak nám přichází s těma zkušenostem, s těma situacema. Jaroslave. Mhm. Já by ti chel poděkovat brat za velmi pekné slova. I tebe Danuška lebo máte pravdu to čovíte se tu pospájali já od začatku rozprával, že sám nedokážem nič, že chcem spolu s vami. Vi že vmi v Čechách ktí s nami dlhšie ako rok prečo se udělali veci, aby se dali dohromady pospali. A jedno z takých důležitých momentov alebo úlohou je, abyme se raz začas někde aj spolu verejně stretli a nacítili se a viděli, lebo na Zoom se vidíme, ale kď jsou ty osobné vez ověa lepšě jako ktibá c Zoom nebo co telefon.

[ 00:49:59 ] S danuškou jsem včera já těž telefonoval asi nějakých 50 minut, ale dneska se dneska se vidíme, ale vždycky keď se stretneme, nacítíme se, je to ještě lepšě. Takže velmi vea udí v republike to tak cíti. Stále nám pribúdaj nové nové občiny. Já mám z toho radosť, jak se udia postupně pridávaj. Mám radosť, že j na Slovensku podpor akciu a vrátili se s dobrými s dobrými skúsenostami a zážitkami, lebo eh já kď prídem na Slovensko a hovoríš o tch energiách, tak je to mj rodný domov. Mně stačí prej hranicu a já cítím jiné energie. Já přijdem do Prahy, cítím jiné energie. Přijdem do Brna, cítím jiné energie. Přijdem do tábora, cítím jiné energie. Priznám se, že v Prahe cítím těžké energie, ale už j si zvykl za tě roky. Ale rozumím rozumím, Danuške, kedy už je tam tak dlho, že si už zvyklá a osvojila si to. Takže ano, velmi pekně děkujem za to, če povedali. zaho to na duši a já vím, že spolu všetci budeme pokračovat takto na tejto ceste, lebo jak jsem vravel teraz bude eh stretnutě v sobotu v Rakusku, kde sice nebudete a týždeň bude eh Uřince, kde se velmi těším. No a potom 11 zase budeme v Prahe. No a uvidíme, čo se bude děbo hovoril si o tých energiách, hovoril si o nadčasovým projektu, k to tak pove. No já nevím, či j počvali včerajš vyselaně nášho brata Ivana s Peťom Luknarom a s Norom. No, Ivan tam krásný harmonogram, pěkně na konci relacje ukázal a člověk připov, že to je také s fiction, ale je mi jasné, že udě to cítia, tak v že to je s fiction. Presne.

[ 00:51:43 ] Tak není vc my o tom vbec my o tom vbec nepochybujeme. A [frknutí] já jsem uspeder p rokov taz v letě. No teraz někedy je práve dva roky, č nominovaný na koordinátora. Takže ten čas uteká utěká. Pamám si na začátku tu by čty občiny p a bo tožké spája lebo ta spolupráca to nebola na takj úrovni lebo tu bo něčo velké potom to spadlo se to rozletelo do vškých stran a já 3 a pol mesiac skoro šty mesiace intenzivně telefonoval dennodenně dali jsme to dohromady dali sm to dokopy vyjavili se úžasní udia ktí dodneska s nami spolupracujšel si ty do Prahy a já j mal velků radost lebo Tam to chcelo člověka, který tu energiu má, má aj prehľad a má zdravelský rozum se týka manažerských schopnosti. Danuška to je starý harcovník. Já hovorím to je starý káer tam bez debaty. A já jsem vtedy, kď jsme se viděli na veselici, jak si vzpomínal Jegu, kde jsme se viděli před několými mesiacmi, to p mesiacov dozadu v únoru to tak Danke hovoril, Danka vyrešeno a Danka jo já jsem viděla, že si tam mluvil s tím pánem [smích] nějak tak rozprávala, takže rád, že aj vy jste si sadli udský, že s vám velmi dob spolupracuje teraz v stredu máte občinu. Pozdravujem brata brata lebo viem, že tam príde. Já jsem se chystal k vám tž, ale mě to zavalo zase k Irenk, takže Irene. Ale ale já já zase velmi rád k vám premšak já do Prahy velmi rád jazdím a hlavně já si to užívám, vždycky tam jazdím vlakom, hej? Prdem vlakom, vystoupím metrom se presunem a potom tam už na anděl a z andela to už je tam já nevím 5 minut.

[ 00:53:31 ] Takže je to tak. Takže pomaly se nám blíží záver. Já by vás chel poprosit, abyste nějaké poslanie povedali. Eh, nechám na vás aké. Tak Danuška, začneš ty, prosím tě. Poslání. No, to jsi mě postavil před hezkou věc. No, poslání. Tak já vím, kam směřuju. A eh když to tak vemu, tak je to jako v těch svatoplukových prutech, jo, když to řeknu. Když má někdo jenom jeden prut, no, tak nemá žádnou sílu. A když potom jsou ty tři pruty, tak už ta síla je mnohem větší. A to samý platí tady u nás. Když je člověk osamocený, tak nic nezmůže. Ale nás pořád narůstá, narůstá, narůstá. Takže my už dneska jsme velká síla a jsem přesvědčená, že budeme ještě se rozšiřovat. A proto já vyzývám teďka všechny ty, kteří nás poslouchají nebo nás budou poslouchat, neváhejte a přidejte se k nám, protože my jsme společnost, která eh řeknu, ne, že vidí do budoucnosti, ale má vidí, že si ty její sny a ty cíle opravdu plní a že když tady k nám přijdete, tak nám vlastně pomůžete a že vlastně ta Naše síla bude z několikanásobená. Máme skvělý lidi mezi sebou, e, našeho jru, který ho musíme podpořit, protože taky samozřejmě jsou tady různý vlivy. Nebudeme si říkat, že ne.

[ 00:55:30 ] Je to jako vždycky v životě, jednou nahoře, jednou dole, jo? Musíme prostě si navzájem pomáhat a musíme být soudružný, protože my všichni jdeme přeci za jedním cílem a to je potřeba prostě eh se vzájemně podporovat, vzájemně se i i vlastně tydlety naše osobní setkání vlastně k tomu směřují. Takže vzájemně se stýkat prostě a opravdu si pomáhat a opravdu směřovat k tomu, co jsme si vytyčili. Já myslím, že ten cíl není tak daleko a i když samozřejmě jakmile se něco spustí, tak stejně ještě potom bude čím dál tím víc a víc práce. Ale my čekáme na to spuštění, že jo, na to hlavní, kdy ještě budeme mít i nějaký hmotný prostředky, abysme mohli ještě si vlastně ty svoje projekty plnit a tak dále. A myslím si, že nejsme daleko a že vlastně i ten svět se vlastně pomalu, ale jistě chýlí k tomu, co si všichni přejeme. Mluví se tady o kvantovým skoku lidstva, který tady nikdy nebyl po tisíci a tisíce letech, že jo, a už se to začíná naplňovat, jo. A prakticky i ten vyšehrad, který my teďka navštívíme, tak je vlastně ten bod, kde by se to všecko taky mělo e vlastně uskutečnit. No, takže já nevím, jestli jsem to řekla tak správně, ale to je to, co si osobně myslím. Děkujem. Děkuju. Tak já navážu, já pro všechny eh poslání. Eh, já jsem měl, já začnu si takhle, já jsem měl nějaký sny. Eh, myslel jsem si, že jsou to opravdu jenom sny. Oni se začínají plnit, i když to trvalo dlouhý roky.

[ 00:57:02 ] A uvědomil jsem si jednu věc, že vlastně eh nacházím se v životě, kdy je všechno možný a já prostě svojí nějakou tvůrčí energií za pomocí ostatních, protože nemá cenu, aby si člověk vymyslel jenom svojí realitu, je krásný, když každej má soho vlastně v sobě kus stvořitele, má jeho božskou částici, kterou má a má právo využívat, až to ty e bytosti všichny zjistěj bratři a sest sestry eh kolem nás, že jsou vlastně oni tím Bohem, který stojí sám před sebou, že nemusej se k něčemu modlit. není potřeba tyhlety věci, že je nej pro stvořitele je to nejdůležitější, když může vlastně být nablízku tý dotyčný duši hned jakoby eh přímo. A až to zjistěj, tak budou vlastně tvořit, jako už tvoříme e některý z nás a vlastně nebudou už nuceny eh bejt jakoby otroky eh svejch jakoby vazalskejch činů, ale budou vlastně v možnosti, že můžou uskutečnit i věci, který se jim zdály jako nemožný. A ta doba se blíží, bude fakt jako hodně zajímavá. bude zajímavá pro každý jinak. A já právě si myslím, že všichni, co přijedete a nemyslím si, že to bude jenom ty, co přijedou, ale já bych chtěl, aby ten dárek vlastně byl pro všechny, aby všichni jednou, ať jsou v SPDRku nebo nejsou, jestli nás e budou podporovat nebudou nebudou podporovat.

[ 00:58:59 ] My potřebujeme prostě společnost, která bude tvůrčí, což my jsme jakoby Československo nebo Slovensko Česko, já nemám problém ani začít tak, ani tak, ale budeme určitě, ale budeme určitě na první špici, kdy budeme ty věci budou vlastně od nás, jak to říkal Ivan Krejčery. A už se tak děje a bude se dít ještě víc, až budeme mít ještě hmotnou, dejme tomu podporu, ale ne nesmíte jenom o tu hmotnou. Tam je důležitý opravdu, jak to vyjevíme my tím srdcem, jo, a touhou toho stvořitele a tý jiskry. Takže takhle bajo jste velmi pěkně rozprávali, vyjavili jste tu krásné myšlenky a já len za seba povi šikovných udí vea náčelníků nemžem tu všetkých menovat alebo to by som asi slab ani nedal, ale já začnem na začátok svojej cesty. Teď j se stal tu koordinátorom, tak v prvej v prvých mesc mi navc pomáhali braťa ze Slovenska jak Ivan Krajčerk, tak Milan Kernel. To byla neskutečná podpora a já vm, že vtedy by to na začátku s pomocou asi tak dobr nedal. No a potom k jsme se spájali, spájali, prichádzališí náčelníci prišli prví koordinátori, tak jak koordinátor Miroslavňak, ktorého si neskutočně vážim za tu jeho kľudnost, za ten jeho pohladovoril si, že v autobuse si to užíval. No jasně.

[ 01:00:40 ] Mira to je těž starý káder a už v Čstvěď nějak nev ko 30 rokov fungoval alebo 20 až presne on mi to rozprával tak on jazdil po celom Československu takže on je starý pardal na akcie vi to zorganizov to zabavěkokrát jsme chodili aj do krkono k našemu bratovi takže vždycky organizoval nějaký program a jeho prevleky no vy tam ještě neboli ale ty tam Mímy nebyla jsem na tě horaovalí. Takže on je on je on je zvláštny tým, že donesol sluchátko, že zvolá Emilovi donesl velké sluchátko, jak mala macha šebestová. Hej. Takže to mir Mirajček, které si neskutečně vážim. Tak jako Irenku Kovážovu si neskutečně vážím za jej prehrad, za jej pokoru, za jej tvorivu. Hej, tvorivost. Teraz právě czekend mali víkend otevřených zahrad, kde j pred rokom bol a a půšal jam záznam a j to nahral na YouTube. No samozřejmě naša Martina Červenová, ktorá funguje na Ostravsku, na Opavsku těž velmi citlivá duša, těž vnímavá a tž mi vraví Jaroslave Jara mi povedal Jaroslave nev ty na to máš ale hlavně se nem ty nemžeš zo seba robit dominantn a tvrdů manažérku alebo koordinátorku lebo ty to prostě v sebe nemáš nemžeš já furt hovorím Trabanta Ferrari neurobíš považujem za limuzínu za Trabanta [frknutí] No a Vlavčka náš bombard chod takže to všetko udmi pravidelně v kontakte a s nimi se mi tvorí krásně nádherně [frknutí] tuší udo vy v Prahe náš Honza Martinek za rodokmen klob dolů za prácu ků robí lebo máme rodokmen je je prostě důležitou sčasou nášho rodu.

[ 01:02:20 ] Máme tualších náčelníkov. To fakt se nedá všetkých vymenovat, hej? Ale já se těším z toho, čo se podarilo. Těším se, že začína že začínaj udia věc a vi prebud pridáva a preto, že črbilo, spnilo, ale všetci cí, že něčo je v poradku. Ano. Hej. A pravděpodobně jak aj vy hovoríte, možno jsme blízko, ani si o tom ani to možno netušíme, ale to príde to to a já si užívam ten kľud, který zat je, lebo ta hmota, o kt vy rozprávali je důležitá bez se žšě stále nedá, ale potom ještě len začn práž začno. Děkujem všetkým, všetkým č pomáhajů č ještě len přijdu a ktí dobrémi s dobrými myšlenkami nás podporuj to je aj to je potřebné. Takže děkujem všeckým za spoluprá a za podporu za SPD. taky. No, já začnu tím, že zmíním také to včerejší vysílání na Zlaté éře, tu 37, protože to, co tam bratr Ivan Krajčiřík vyvil na závěr, eh tu celou souvislost, která byla důležité a krásně shrnuta do jednoduchých, eh, větrázků, tak eh to je to, co nás opravdu čeká. Někdo si to představit umí, někdo neumí, někdo ví, co je za těmi slovy, někdo ví, někdo ví víc, ale těšíme se na to. A je to přesně o tom, že eh my se musíme naučit spolupracovat, protože ten systém nás učil se rozdělovat na základce všude soutěž, kdo bude první, kdo bude poslední. známe, že jo.

[ 01:04:25 ] A já si pamatuju, když jsme se právě loni v létě s Ivanem potkali na Rudolfově, teď nevím, jestli to bylo na dně otevřených zahrad a nebo jestli to bylo až při té prezentaci, kdy objížil republiku s budoucností peněz. Ale on tam řekl jednu krásnou věc. řek, jakákoliv soutěživost do budoucna zmizí a soutěživost znamená přestat i spolu soupeřit, bojovat, jakkoliv. Prostě toto musí z té společnosti zmizet. A to jak rychle to zmizí, to je na každém z nás. A já jestli teda na závěr můžu dát nějakou výzvu nebo přání, tak já si přeju, abysme tuto soutěživost každý v sobě eh dokázali co nejvíce vymazat, respektive abysme dokázali žít bez ní a tím příkladem vlastně vedli ty další lidi, protože stejně jediné, co můžeme pro každého udělat, je osobní příklad slova sice slova, ale příklad je příklad. Takže přátelé, já vám všem moc a moc děkuju za účast v tomto dnešním vysílání. Pokud to pokud použiju klasický výraz, který máme všichni v rodu rádi, tedy blagodar vám, mám blagodar, eh, protože ať chceme nebo nechceme, ta ruština má největší sílu ze všech slovanských jazyků. Tam jsou ty kořeny a já se těším, že se k těm kořenům vracíme. Vracíme se k nim tak hluboko, jak jsme to doposud v tom životě nezažili. A já se těším, protože čím niž tím kořenům budeme, tím výš budeme stoupat. Mějte se krásně a loučím se i s vámi, naši posluchači, diváci, přátelé, všichni, kteří jste nám věnovali svůj čas. Mějte se hezky a příště na viděnou. Sláva rodu. Taky ať se daří. Sláava rodu. Sláava rodu.