Translations:Nová éRA ROD-Sendung 28 – Einladung nach Vyšehrad, Prag/5/cs

[ 00:00:14 ] [hudba] slová [zpěv] citě [hudba] v pravdě stoja. Rou na [zpěv] tatrou nebo boja postal národ prebud [hudba] se viděže je prostě svůj. [hudba] Rozhodli [zpěv] jsme se svit svetlom. Vydali jsme se novou cestou Slováci a ich brat sláva pren [hudba] stá brat a sestry [hudba] [zpěv] z česk zeme kráčaj zo Slovák. [zpěv] spojení mocných rodově signal do národu. [hudba] My jsme cesta [hudba] my jsme ta cesta [hudba] národy [hudba] světa. My jsme se stá [hudba] z jedného slová brá sestá [hudba] slova. Slnko [hudba] hrudí slnko všetko budí [hudba] už svitá už svit každý [zpěv] ví. [hudba] Já vás zdravím, přátelé. Vás, kteří nás sledujete pravidelně i vás, kteří jste se k nám dneska eh připojili na základě doporučení nebo třeba i nějakou náhodou, tedy zvědavostí. A můžeme pokračovat. Minulý týden jsme nevysílali, protože z časových důvodů to nebylo možné. Nicméně o to více se těšíme na dnešek. A tak tady vítám svého bratra Jaroslava Hudáčka. který se mnou spolu moderuje toto vysílání. Já tě zdravím, Jaroslave. Zdravím vám všeckých. Všeckým teda. Eh, zdraví na tady sestru Danu Zavřelovou z Libušiny Zlaté Prahy. Já tě zdravím, Dano. Děkuji. Zdravím také všechny. Ta už s námi vysílala a máme tady nového hosta. Máme tady Roberta Fišla také ze Zlaté Prahy. Já tě zdravím, Roberte. Já ti moc zdravím všechny. Moc moc.

[ 00:03:03 ] Tak než se pustíme do našeho povídání, tak opět přečtu prohlášení, aby bylo věcem právním učiněno zadost a pak začne ta pravá zábava. Takže rád bych na začátku našeho společného a přátelského veřejného rozhovoru uvedl, že neslouží jako oficiální informační zdroj slovenského podílového družstva Rodružstvo a že naše názory, popsané zkušenosti a myšlenky vyjádřené v tomto vysílání jsou pouze hodnotové. úvahy, jejichž záměrem není podněcování jakékoliv nenávisti, nepřátelství a také neslouží a nesmí sloužit k ponižování důstojnosti člověka a nebo skupiny lidí na základě pohlaví, rasy, národnosti, jazyka, původu, postoje, náboženství, nezpůsobilosti či příslušnosti k jakékoliv sociální skupině. Účelem názoru e v tomto našem veřejném rozhovoru není někoho diskriminovat, urážet či zastrašovat. Moderátor a jeho hosté vyjadřují svůj názor v souladu se zásadami svobody projevu vyjádřenými v článku 10 Evropské dohody o lidských právech a článku 19 mezinárodní deklarace lidských práv a jakkoliv nikoho k ničemu nezavazují. Tak a tě máme hotové ty věci oficiální. No a já já tě, Jaroslave požádám. Polož první otázku, prosím.

[ 00:04:42 ] Jak je tvojí dobrým zvykom zase to hodil na mě samozřejmě dneska mi tu privítat náčelníka zlaté prahy Roberta Fšla a generálneho sekretáže bušen zlaté prahyku zavřelovou my jsme je pozvali do študia z toho důvodu, že oni se rozhodli zorganizovat jednu krásnu akciu na budci mesc zrovna asi tak zhruba za mes tak pozvali tam do štud aby nám něco povedali takže kže Danka nám teraz někam odišla. Tak Robert poprosíme teba, aby si nám na začátok povedal jaká byla tvoja cesta k rodu ty si několko mesiacov na pozici eh náčelníka občiny. Tak v nějakých pích osm minutkách povedz svoju cestu do rodu. Jak rod vnímáš a nějaké prvé kroky, kým se nám Danka vráti? Určitě rád. Eh, samozřejmě teda ještě všechny zdravím. Já jsem se k tomu dostal vlastně neříkám, že úplně náhodou, protože náhody neexistují, ale dostal jsem se eh přes doporučení přes Honzu Martinka, kterej mi řek o věcech, který už se tady jako dějí docela dlouho. mě to nějak minulo, protože jsem se soustředil eh trošku jiným směrem a řekl mi, že tady já jsem tady velmi krátce, takže vy už jste starý matadoři a už jste eh hlavně Dana, která je tady od začátku a já jsem prostě řekl, že půjdu eh nějakou svojí vlastní jakoby cestou a že vlastně půjdu přirozeně a zkusím a nevěděl jsem, co mě vůbec čeká. Čekal, eh, řekl jsem si, že nebo četl jsem nějaký věci. Docela mě to oslovilo. Říkám:„Hele, je to docela zajímavý.

[ 00:06:21 ] " A byla Zlatá éra vlastně minulej rok a teď nevím, jestli to byl srpen, ale myslím, že to byl srpen. Kdyžtak mě opravte. A bylo to tady v Praze. Setkalo se tam nějakejch 150, 200 lidí. Byla tam výborná atmosféra. Eh, myslím, že to moderoval Ivan a moderoval to fantasticky. Mě to teda jako nadchlo úplně, protože z nějakejch 100 % jsem se s tím ztotožňoval na 92, 95 %. Takže někoho samozřejmě oslovila jakoby, když to tak vezmu, éra peněz, že tam budou různý benefity a tyhlety věci, což samozřejmě bonus je to dobrej, ale mně vždycky dává smysl, když se potkám s partou lidí a můžu tvořit něco, co má hlubší dosah, než eh prostě normální věci, kdy člověk jako tvoří na počítači nebo já nevím, je někde schovanej. v nějaký identitě. Já nemám nějaký mocenský eh, jak bych to řekl, mocenskou jakoby snahu vládnout něčemu, ale řekl jsem si, že se přihlásím, uvidím, co se dá, jaký tam jsou možnosti a prostě jsem byl schovanej v zákritu, přiznám se. Pak přišel vlastně nedávno, já bych řekl, že teď to mě kdyžtak Jaroslavě doplň, eh, byla mladá Boleslav, že jo, a bylo to, e, je to tak asi tři, čtyři měsíce a znova mi, eh, Honza Martínek, s kterým se u známe moc dlouho, kterej je v Krušnohoru, no a řekl mi, že ať jedu do Mladý Boleslavy, tak něco ve mně to tam evokovalo, ať tam jedu. No a tam jsme se všichni jakoby potkali. Eh, už jsme se znali vlastně de facto z Brna, kde, protože to proběhlo myslím, září.

[ 00:08:15 ] No a tam jsem za tebou přišel, Jaroslave, a řekl jsem, že bych ti rád pomohl eh s nějakým projektem v Praze nebo v okolí. No a tys mi nabídnul, protože jsme si padli nějakým stylem do oka máme eh stejnou energii. Já to tak cejtím. A tam jsme tam js mi řekl, že by si rád, kdybych zkusil víc prahu. Pro mě to byl šok, protože já jsem říkal takhle velký nástup jako jsem nečekal, i když mám nějakou průpravu manažerskou, tak vlastně jsem vždycky taky nikdy jsem nedělal vedoucího skladu, šel jsem do toho a do dalších věcí. Takže já jsem se rozhod, že to zkusím. Slovo dalo slovo. Pak jsme se potkali teda vlastně v Praze. My jsme se viděli s Danuškou vlastně v tý Jagavě a [frknutí] tam mi to př tam mi přišlo, že Danuška je moje krevní skupina, což se teďkon potvrzuje eh nejenom v rodu, ale i v dalších věcech, kdy si fakt jako rozumíme na určitý úrovni a myslím, že se skvěle doplňujem. Tak nevím, jestli tohleto bude takhle stačit na začátek. Určitě ano. Já potvrzujem to, čo j si povedal, že jme si sadli udsky si h rozumeli a samozřjme do zlatej prahy to velká posila v zlat pr stal čest predsedom Štefan Savka tam trošku ochorel a všci mu prajem brz brzké uzdraveně aby iba zdraví a moh se zase včlenit a fungovat s nami. No a k Donž jsme potvali někoho těž silného, lebo Praha se nám pomaličku rozvíja i kď na začátku v Praheo velmi velmi vea udí, ale jak roky šli, tak aj udě odcházali.

[ 00:10:10 ] No a teraz mám radost z toho, že se to trošku navracia. Takže Danuška ty nám k tomu něco povedz, lebo ty už si nám odpověala na otázku jaká tvoja cesta do SPDR. Tak nechám taz na teba něčo. Vyv. Ano. Tak já mám velkou radost, že jsme dostali posilu v osobě Roberta, protože my si skutečně velmi rozumíme a rozumíme si tý postránce, jak on říkal, že jsme stejná krevní skupina. Myslím, že tomu všichni rozumí, co tím myslíme. Eh, že máme stejný sny, stejný cíle, co se týče tady SPDR a ještě nějaký možná navíc. A my opravdu spolupracujeme velmi úzce. Je to znát, protože i k nám přibývají další členové. Nás už je vlastně přes 60 lidí dneska a to je opravdu skvělý výsledek na to, že vlastně z těch, já nevím, 160 lidí prostě bylo takový obrovský množství. Nakonec se nás scházelo, já nevím, do 20 a vlastně během pár řeknu měsíců to vzalo ohromný nástup. Já vím, že i v jiných samoszprávách, protože ta doba se trošku změnila a i SPDR nám dalo mnoho dalších věcí, plnilo ty věci, který vlastně nám slibovalo. Takže to jenom potvrzuje, že ty lidi prostě uvěřili tomu, že tady je ta správná cesta, jo, že opravdu se ty sliby tady plní ve SPDR a taky proto přibývají, protože přestaly už eh jako byli to takzvaně nevěřící Tomášové, eh přešlapovali kolem toho, že jo, a nevěděli, máme se přidat, nemáme.

[ 00:11:54 ] Takže my je ani nepřesvědčujeme, ale opravdu tyhlety věci, jako byly otevření banky, balíčky potravinový a tak dále, teda, pardon, potravinový obřivy, tak vlastně to přispělo k tomu, že ty lidi uvěřili, že tady se něco děje a že tady by by měli být na tý správný cestě. Tak nás to velice těší, mě i Roberta, že vlastně takhle se ta naše skupina rozšiřuje. Musím říct, že na těch našich [odkašlání] opravdu pracovních schůzkách to bývá opravdu krásný. Já nemůžu říct jiný slovo, protože my jsme tam tak se rádi vidíme, tak se srdečně vždycky přivítáme, obejmeme se a není to žádná přetvářka, žádná faleš. Pro ty lidi se na to těší. Vždycky my to mejýváme jednou za měsíc, ale oni mě už od poloviny dalšího e nebo od za 14 dní už říkají, kdy zase bude další setkání. A tak myslím si, že [smích] eh prostě je to těžší, že jsou rádi samozřejmě, že by chtěli i dělat víc, než dělají, ale taky nám chybí ještě peníze. Nebudeme si zapírat, že ne? Mezi námi je ještě pořád hodně starších lidí, jako jsem já, kteří opravdu žijou z důchodu a jsou třeba sami nebo maminky s dětma. A víte, že ta situace tady v tom státě, ne, no všude ve světě je špatná a tak prostě čekáme i na tady tu věc, až se prostě něco, jak se říká, urodí, abysme mohli prostě dělat ještě něco víc, protože víte, že Praha je se říká, Praha je drahá a ono to tak skutečně je. Tady jsou jednak drahý prostory, že jo. Tady prostě je spoustu věcí. My my jsme průmyslový město, my nejsme zemědělský, že jo.

[ 00:13:35 ] Takže my čekáme spíš na ty a vždycky to tak bylo, že zemědělci zásobovali Prahu. Takže prostě co se týče špajzí a téhletěch věcí, tak pro nás je to trošku obtížnější. No nevím, co bych ještě řekla. Je toho moc, co nás naplňuje a myslím si, že se to bude opravdu uskutečňovat krok po kroku. Já jednu otázku na teba mám. Ty už jak si bya věckrát u nás v studiu a nedávno jsi bya na Slovensku, tak určitě máš zkušenost, že už tě lud na Slovensku dob poznají. Je to tak? Ano, je to tak. Já jsem dokonce se tady v Brně setkala s několika vlastně lidma ze Slovenska a oni si mě tam i vyhledali, ale já jsem už předtím se na ně napojila třeba na Facebooku a na sítích prostě nebo na TikToku mě sledují, tak jako eh jsem se ptala, jestli tam budou. Oni potvrdili, takže se tam jsem se tam setkala s Alenkou Síkorovou a s dalšíma. prostě ona třeba tady, když byla v Brně, tak my jsme jí vzali pod svá křídla, protože ještě neměla na Slovensku samosprávu a právě v tý Bystřici už přišla s náčelníkem její samosprávy a s dalšími členy. byl u toho i Robert, takže jsme byli prostě, no, bylo to velmi srdečný a vůbec jako řeknu jenom takovou legrační příhodu, že tam najednou proti mně po cestiče šla jedna slovenská žena a teďka roztáhla ruce a řekla:„Vitaj tě, se máš, odkal jsi?" A já a já říkám: „No, já jsem Danka. Já jsem z Prahy. Danka Vitá.