Translations:Nová éRA ROD-Sendung 28 – Einladung nach Vyšehrad, Prag/6/cs

[ 00:15:16 ] Jo a prostě se ke mně hrnula a teďka mi tam popadla jak takový do takového medvědího obětí a to je něco tak krásnýho a nebyla sama, hned se k ní přidala další a prostě to jsou zážitky neop neopakovatelný. Já se omlouvám, mně pořád mizí teda obrazovka, nevím proč. Nevadí, rozprávej, pokračuj. Protože ta Bystřice byla pro mě něco úžasnýho, protože tam to bylo opravdu víc o těch setkáních společných jako s těmi slovenskými členy SPDR. Takže jsme si tam povídali svoje zkušenosti a v takovým klidu prostě posadili jsme se. Tam všude byly lavice, přístěnky proti dešti, když občas třeba mrholilo a bylo to nádherný. Určitě to může tady Franta potvrdit to samý Robert, protože tam to bylo ještě něčím zvláštní, jo, proti těm akcím všem, který byly předcházející, jo, že že my jsme se dostali do užšího kontaktu s těma Slovákama než na těch našich akcích, jo, třeba v Brně a tak dále, tak o to bylo hezčí prostě. No a jako program úžasný, žádný teda nějaký velký proslovy, ale opravdu prostě jenom takový srdečný setkání, spíš osobní. a nejen se slovenskýma samozřejmě členama SPDR, ale taky s našima, že jo, tak jsme se tam potkávali a povídali jsme si prostě velice jakoby srdečně, soukromě o všem možným. Probírali jsme všechno, co co nám na srdci leželo a co bysme si třeba přáli. Já jsem viděl, Robert, že vy jste testovali autobusem.

[ 00:16:51 ] brat Miroslavěk byl organizátor autobusu, takže [frknutí] on mi on mi posílal krátké videa z autobusu. Já jsem to strihal a zverejňoval, ale samozřejmě určitě všecko nenahrával. Tak zkus popisat tu cestu na Slovensku a zpátky v krátkej. Hele, eh, Jaroslave, musím říct jedm slovem, že jako něco úžasnýho. Eh, tak jako krásná lidská energie, která tam plula. To bylo jakoby famózní. Já děkuju bratru Miroslavovi za tu organizaci, protože určitě to bylo něco náročnýho, ale on s tou svojí láskou, takovou tou opravdu jeho dobrotou, jo, a teď ho nechci vychvalovat, to říkám jako úplně od srdíčka a mám slzy na krajičku, protože jak se jako o nás chtěl postarat, jak prostě chtěl, aby všichni měli de facto všechno, jo. Eh, byl plnej autobus, bylo to úžasný, když jsme prostě přišli další lidi, eh, který jsme nabrali, naše bratry a sestry. Eh, bylo to moc fajn. Užili jsme, ta cesta byla náročná.

[ 00:18:44 ] Já to říkám jako na rovinu, protože jako zvládnout skoro 20 hodin v autobuse, fakt jako my ještě jsme jeli e do jako do Prahy, že jo, autobusem, ale já toho prostě nelituju, protože jak říkala Danuška, jo, tak jsme se tam ztmelili, viděli jsme nebo potkali jsme se, nebylo čas jako si zase povídat s každým úplně vo všem možným, jo, ale ty, co se měli propojit, se propojili a bylo vidět, že tam všichni jedou a jedou tam jako s takovou tou čistotou, víš, že to nebylo jako něco povinnýho, což já netvrdím, že všechny srazy jsou povinný nebo nejsou to ať každej cejtí sám, ale já jsem tam cejtil vlastně takovou tu najednou soudržnost a musím ti říct, že jak vnímám jako hodně energie a tyhlety věci, že mi nejsou cizí, tak já když jsem byl v tý Bánský Bystrici, Tak mi bylo chvíli líto, jako, že tam třeba nemůžu chvíli žít, protože já jsem najednou na tom Slovensku cejtil úplně něco jinýho a jak tys to kolikrát říkal, že se to mění, tak opravdu máš pravdu. A já musím říct, že to byla taková ta, já miluju neutrální energii. Každý by chtěl zažívat nějaký wow, jo, aby přílivy vy a tohleto. A my jsme tam přijeli a opravdu, jak říká Danouška, mě bavilo, že ty lidi eh byli opravdu jako tak krásně jako připravený po tý lidský stránce a jak nebylo nic jako hranýho, to bylo něco úžasný.

[ 00:19:52 ] to může potvrdit i František, protože jsem viděl Františka, jak tam byl v plným elánu a prostě si to taky užíval a já jsem to tam vnímal a já jsem z toho měl moc velkou radost, protože si tam každej našel vlastně nějakou skupinu. Já jsem se tam teda seznámil, máme velký přátelství teďkon s Košicema. Já se omlouvám, teď nevím jméno eh eh náčelničky, ale jsme spolu v kontaktu. Píšeme si občas a budeme v kontaktu, protože ta měla dva nováčky, který byly úžasný. Padli jsme si eh do oka jsme jako seděli docela dlouho a pavídali jsme si vo věcech mezi nebem a zemí a vo rodu a vo všem možným. A já teda neuvěřitelně smekám před Richardem, kterj to měl na starosti a moc mě to bavilo. Moc mě to bavilo a jak říká Danuška, bylo to krásný, přirozený, bratrský a sesterský. Tak asi takhle bych to za mě shrnul. Děkujem ti, Danuška. Jsi. Tu jsem, ale bohužel nemůžu. Nevím, proč mi mizí prostě video. Nevadí, nevadí. Já vás vidím, ale vy mě ne. Nevadí. Každopádně ty jsi mala chceš něco povídat, františku? Povídej. Jo, jenom ať se odhlásí a zase přihlásí. Vždycky, když se ti to ztmavne, tak se odhláš a já tě znova dám do studia. Bude to, bude to lepší, ať se společně vidíme. Jo. Tak nevím, jak se odhlásím. Odejít. Ano. Tak tak. Robert, je to na tebe. No, my jsme se tu dneska stretli z toho důvodu, že vy chcete nebo že chcete, vy už vyvili, že organizujete setkání v Praze. Právě Danuška miela za sebou, jak se volá ten ten hrad, tam mi to nevypadahy.

[ 00:21:29 ] Vyšehrad. Ano. Kde kde se máme stretnám teba něcočo poveda? No a kď se Danka prihlási, tak doplní prípadně. Určitě. Počkaj. Danka se nám Danka se nám nalogovala takže vidíme za Danškou hej vidím vyše hrad Danuško. Takže kým si odpoval pripovedal, že pripravuje na ten stretovac akciu v rámci SPDR na Vyšehradě. Takže ti prodávám slovo a vyvám o čom bude setkání Vyšehradu. Ano. Tak my chystáme krásný, myslím, že bude krásný setkání na Vyšehradě, což je historicky památné místo, jedno z nejdůležitějších, eh, který bylo i pro vznik naší našeho státu. Eh, vlastně na Vyšehradě byl v podstatě všechno je Vyšehrad je spojený vlastně proč jsme to udělali, protože my vlastně jsme se nazvali Libušina Zlatá Praha. A proč teda Libušina? Právě to se vztahuje k historii toho krásnýho památnýho místa Vyšehradu, protože jak asi všichni si pamatujeme ještě ze školních let, tak tam nás učili o proroctví kněžny Libuše, která prohlásila: "Viddi město veliké, jehož krása dotýka ti hvězdce bude." A tak se stalo. Byla to dcera, jedna ze tří dcer Kroka, což byl eh kněžík, který tam vlastně začal žít na Vyšehradě. Vybral si to místo a prakticky pak to bylo tak, že já nechci tady povídat historii, o tom právě to bude na Vyšehradě všechno, jo, ale vlastně tam začal potom v 11.

[ 00:23:21 ] století tam začal vlastně vládnout první prakticky českoslovens, pardon, český král a byl to Bratislav a od toho se to všechno odvíjelo a jako víme, že tady jsou takový dvě dvě nejkrásnější místa v Praze, bych řekla, nebo takový nej, který nejvíc dokládají tu historii vůbec naše naší státnosti. A to je vlastně přesně Vyšehrad, který byl vlastně jako první hrad a potom je to jsou to Hradčany, že jo, Pražský hrad. No, Pražský hrad eh, ten vzvétal hlavně potom po, který začal budovat, že jo, Karel I. Ale Karel IV vlastně se jako uznával jako vyšehrady, jako sídlo první a v podstatě se to všechno ta cesta se vlastně dneska propojuje. Jo, o tom by mohl mluvit Robert. To není jenom otázka tý historie, ale dneska vlastně tyto dvě místa, eh, řeknu Vyšehrad přes Vyše Pražský hrad přes Karlů most až do na Vyšehrad prostě je taková linie, která dneska vlastně se zvýrazňuje a prakticky se teďka dostává do podvědomí všech. A já my jsme teda zjistili, že vlastně i spousta lidí tady z Čech nezná Prahu, že v Praze nikdy nebyli. mě to překvapilo, protože jako já řeknu, já teda pocházím z jižní Moravy ze Slovácka a je to samozřejmě moje srdeční záležitost, je to moje rodný rodný kraj, ale Prahu já miluju. V Praze já jsem od dětství a Praha je pro mě něco neskutečnýho. PO Prahu za jedno z nejkrásnějších mě na světě.

[ 00:25:01 ] A nemyslím si to jenom já, protože i turističtí průvodci říkají, že Praha je dokonce byla mnohdy zvolena jako úplně nejkrásnější na prvním místě nebo minimálně se vždycky ocitla na třetím místě, co se týkalo prostě recenzí od turistů. Jo a já jenom dokládám, že já teda chodím po Praze velice často a právě po těch historických místech, ať už do náhrad na Karlův most, samozřejmě teď je tady plno zahraničních turistů, tak je to trošku horší, ale je to něco tak úchvatnýho a když eh potkám nějakýho cizince a třeba se mě zeptá na něco a umím mu teda odpovědět, tak všichni všichni říkají nádherný nádherný město. Jo, takže opravdu my máme být na co hrdí a každý Čech by měl navštívit prostě Prahu, protože eh to je taková neskutečná nádhera. To se nedá ani vypovědět. Já prostě nemám pro to ani slova a těším se na to, že to setkání těch lidí na tom Vyšehradě, že pro ně bude znamenat to, co pro mě, protože já jsem na Vyšehradě velmi často, já bydlím nedaleko, bydlím v Nuslích, takže tu mám kousíček na Vyšehrad. A Vyšehrad je rozlehlý, to je ohromnej park s ohromným opevněním, e, s vlastně s bazilikou svatého Petra Pavla v prostředku. Takže tam je co vidět. Je, jsou tam katakomby, jsou tam vlastně podzemní prostory, eh je tam spoustu soch nádherných, který byly vytvořeny Misslebackem, jo, v parku.

[ 00:26:39 ] Je tam opravdu se na co dívat, takže my můžeme navštívit spoustu míst, ani je určitě nemůžeme všechny zvládnout, protože to je opravdu velký prostor. Já nevím, kolik má Vyšehradský park. prostě eh myslím si, že splníme eh že [odkašlání] splníme to, co od toho očekávají ty lidi, který k nám přijedou, že že budou, nechci říct, nadšený, to uvidíme, jak jak se s tím popasujeme my tady v tý naší samosprávě, protože ta příprava taky dá nějakou prostě nějaký čas a eh musíme tomu přikládáme tomu určitou důležitost, aby se to všem líbilo, protože na tom nám nesmírně záleží. Určitě bude se mnou Robert souhlasit, takže říkám, je tady toho mnoho, co je k vidění. Prosím. Mě by zajímalo jaký program pripravujete, kď budeš tak dobrá vyvám približnu štrukturu toho setkání a něaký taký približný program, aby ký prozovat nechceme, ale řekneme, že první první taková věc bude, že přivítáme naše kolegy, sestry a bratry na hlavním nádraží, protože předpokládáme, že tam přijedou všichni a nebo přijedou z Florence, což je na metru. Eh, počítáme, že nás bude minimálně 100 lidí, takže ta velká skupina samozřejmě se nemůže přepravovat nějakýma tramvajema nebo prostě bysme museli jít pěšky, což by taky samozřejmě šlo. Takže předpokládáme příjezd na hlavní nádraží. Máme vytipovanou restauraci, už jsme s nima i hovořili, v blízkosti hlavního nádraží, velmi dobrou. Dobře tam vaří. Už jsme s nima hovořili.

[ 00:28:18 ] Budou mít pro nás připravený teda dvě jídla, který pak dáme na výběr. Musí sehnat taky, ono je to o letních prázdninách, takže musí sehnat nějaký zaměstnance, aby prostě to všechno stačili rychle obsloužit. No a potom my vlastně se vrátíme na metro, což je nejsnaší. Metro jezdí každý dvě minuty, takže bez problémů. Přepravíme se přímo na stanici Vyšehrad, vystoupíme po pár schodech bejvalýmu paláci kultury a tam je hnedka vlastně doprava, cesta na Vyšehrad a už budeme na Vyšehradě a tam my právě teďka zvolíme ještě trasu, jakou půjdeme a co vlastně budeme chtít vidět, protože toho je strašně moc. Takže máme vytipovanou určitou procházku, přičemž máme připravenýho historika. Je to Robert, Robertův kamarád, který nám bude určitě k tomu dávat krásný prostě nějaký historický data, který bude vyprávět o tom, o těch jednotlivých eh památkách, co tam najdeme. A potom jsme si řekli, že bysme se samozřejmě rozdělili trošku do nějakých skupin, protože 100 lidí najednou k nim hovořit je asi velmi obtížný. To by asi někteří neslyšeli. Takže se asi rozdělíme do nějakých tří čtyř skupin a vlastně budeme pokračovat po nějaký tý procházce Vyšehradem. Samozřejmě, že na Vyšehradě je víc restaurací, tak i takový ty výletní, kde se dá posedět, takže předpokládám, že určitě navštívíme baziliku svatýho Petra Pavla. Vedle je nádherný hřbitov, jeden z nejstarších vůbec v český republice, který ještě dosud je v provozu.