Translations:Nová éRA ROD-Sendung 28 – Einladung nach Vyšehrad, Prag/8/cs

[ 00:44:43 ] Jo, jsou to důvody, protože 11 je mistrovský číslo, který mám já samozřejmě teď se jako nechlubím, ale 11 je opravdu potvrzení toho eh tý podstaty toho bytí toho Vyšehradu, jo, že to je mistrovství a my u toho mistrovství máme bejt, protože rod je projekt nadčasovej, jo, nadčasovej. O tom jsme tady nemluvili, jo, trošku jsme to zastínili tady tím setkáním, ale rod a v rodu jsou úžasný lidi, včetně Jaroslava, včetně tebe, včetně Danušky. Nebudu opomíjet, nebudu eh nechci jako nemám chuť eh do hloubky jít jako vychvalovat nebo eh kritizovat vůbec. Já říkám, já všem přeju, aby každý našel v sobě, v tom srdci tu pokoru, aby šel s tou myšlenkou toho dobra a de facto tak s tou pokorou, jo. A aby si cestou samozřejmě vyslechl nějakou kritiku. To je v pořádku, že se něco nepovede, taky v pořádku, že se věci povedou, tak ať se řeknou, že se povedou. Jo. A prostě v tomhletom duchu ten rod má pokračovat a my tady děláme něco a já to vždycky říkám na těch setkání těm lidem a těm bratrům a sestrám a říkám, jste u něčeho, co jednou budete na to vzpomínat a budete budete laskat de facto všechny, že vás k tomu přivedli a že jste to mohli začít zažít, protože plno lidí si myslí, že to je jenom o nějakejch výhodách. Vůbec to tak není. Tam jsou schovaný věci. Tam jsou tak schovaný věci. Tam jsou tak tvrdčí věci. To je něco neuvěřitelnýho.

[ 00:46:26 ] Protože jak mám možnost vidět dál za ty opony, tak prostě tam je neuvěřitelná síla všech, kteří tomu dávají tu největší jakoby tu duši. Tam tam jsou bytosti, který už tomu dávají duši. To už není jenom osobní energie. Jo. A já já děkuju třeba Jaroslavovi, který se ujmu určitých věcí v tom rodu a začal začal to tvořit, jo, tu svou svojí energií, svojí touhou jako něco pospojovat, protože zbořit to umí každej, to je jednoduchý, ale něco pospojovat, aby to fungovalo na nějaký symbióze, na nějaký úctě, na nějaký pravdivosti, to je moc složitý. To je moc složitý, ale je to fantastický, když když to když se to potom projeví v tý realitě, jo. A já miluju, když se měněj věci v realitě a kdy ji můžu s někým jako měnit. Ne sám, ale s někým. A to mě baví. Tak já na tebe navážu, jestli můžu. Ty jsi řekl v tom závěru něco moc důležitýho. Všechno, co jsi řekl, bylo důležitý a má svoji váhu. Ale ty jsi ty ji zdůraznil to, že ne sám, ale s někým, protože my můžeme mít jako jednotlivci, jako lidi spoustu krásnejch nápadů, myšlenek, vězí, ale pokud se nedokážeme spojit, pokud nedokážeme spolupracovat a to i přesto, že si občas řeknem nějakou kritiku, tak se nikam nedostanem. A ta kritika to je to, na co já třeba vzpomínám po 40 let zpátky, kdy prostě moji mistři učitelé, příbuzný rodiče, předci, učitelé vědomí i nevědomí, to znamená jako učitelé, aniž by o tom věděli prostě. Ano.

[ 00:48:10 ] Eh, tam, kde oni mě kritizovali, tam mě posouvali. Ano. Jo. A já jsem šťastnej, že jsem se neurážel, protože já jsem zažíval kritiku ve formě cynismu, kterj jako je úplně dokonalej sarkasmus. Byly ostrý, jako bylo to pěkný. Bylo to pěkný. A díky tomu my dneska máme nějakou nějaký nastavení, se kterým můžeme ty svoje zkušenosti předávat dál, kteří chtějí. A to je ono. Přesně tak. Danuška řekla na začátku, že jo, že to pulzuje prostě nejdřív přijde hodně lidí, pak to malinko zase se ubere, pak zase nějaký další přijdou. To prostě dýchá jako mraky, jo? A todle je třeba prostě vědět, že to k tomu životu patří, že se lidi setkávají, pak zase odchází, aby se případně zase setkali a o tomhle to je, jo. Brát ten život tak, jak nám přichází s těma zkušenostem, s těma situacema. Jaroslave. Mhm. Já by ti chel poděkovat brat za velmi pekné slova. I tebe Danuška lebo máte pravdu to čovíte se tu pospájali já od začatku rozprával, že sám nedokážem nič, že chcem spolu s vami. Vi že vmi v Čechách ktí s nami dlhšie ako rok prečo se udělali veci, aby se dali dohromady pospali. A jedno z takých důležitých momentov alebo úlohou je, abyme se raz začas někde aj spolu verejně stretli a nacítili se a viděli, lebo na Zoom se vidíme, ale kď jsou ty osobné vez ověa lepšě jako ktibá c Zoom nebo co telefon.

[ 00:49:59 ] S danuškou jsem včera já těž telefonoval asi nějakých 50 minut, ale dneska se dneska se vidíme, ale vždycky keď se stretneme, nacítíme se, je to ještě lepšě. Takže velmi vea udí v republike to tak cíti. Stále nám pribúdaj nové nové občiny. Já mám z toho radosť, jak se udia postupně pridávaj. Mám radosť, že j na Slovensku podpor akciu a vrátili se s dobrými s dobrými skúsenostami a zážitkami, lebo eh já kď prídem na Slovensko a hovoríš o tch energiách, tak je to mj rodný domov. Mně stačí prej hranicu a já cítím jiné energie. Já přijdem do Prahy, cítím jiné energie. Přijdem do Brna, cítím jiné energie. Přijdem do tábora, cítím jiné energie. Priznám se, že v Prahe cítím těžké energie, ale už j si zvykl za tě roky. Ale rozumím rozumím, Danuške, kedy už je tam tak dlho, že si už zvyklá a osvojila si to. Takže ano, velmi pekně děkujem za to, če povedali. zaho to na duši a já vím, že spolu všetci budeme pokračovat takto na tejto ceste, lebo jak jsem vravel teraz bude eh stretnutě v sobotu v Rakusku, kde sice nebudete a týždeň bude eh Uřince, kde se velmi těším. No a potom 11 zase budeme v Prahe. No a uvidíme, čo se bude děbo hovoril si o tých energiách, hovoril si o nadčasovým projektu, k to tak pove. No já nevím, či j počvali včerajš vyselaně nášho brata Ivana s Peťom Luknarom a s Norom. No, Ivan tam krásný harmonogram, pěkně na konci relacje ukázal a člověk připov, že to je také s fiction, ale je mi jasné, že udě to cítia, tak v že to je s fiction. Presne.

[ 00:51:43 ] Tak není vc my o tom vbec my o tom vbec nepochybujeme. A [frknutí] já jsem uspeder p rokov taz v letě. No teraz někedy je práve dva roky, č nominovaný na koordinátora. Takže ten čas uteká utěká. Pamám si na začátku tu by čty občiny p a bo tožké spája lebo ta spolupráca to nebola na takj úrovni lebo tu bo něčo velké potom to spadlo se to rozletelo do vškých stran a já 3 a pol mesiac skoro šty mesiace intenzivně telefonoval dennodenně dali jsme to dohromady dali sm to dokopy vyjavili se úžasní udia ktí dodneska s nami spolupracujšel si ty do Prahy a já j mal velků radost lebo Tam to chcelo člověka, který tu energiu má, má aj prehľad a má zdravelský rozum se týka manažerských schopnosti. Danuška to je starý harcovník. Já hovorím to je starý káer tam bez debaty. A já jsem vtedy, kď jsme se viděli na veselici, jak si vzpomínal Jegu, kde jsme se viděli před několými mesiacmi, to p mesiacov dozadu v únoru to tak Danke hovoril, Danka vyrešeno a Danka jo já jsem viděla, že si tam mluvil s tím pánem [smích] nějak tak rozprávala, takže rád, že aj vy jste si sadli udský, že s vám velmi dob spolupracuje teraz v stredu máte občinu. Pozdravujem brata brata lebo viem, že tam príde. Já jsem se chystal k vám tž, ale mě to zavalo zase k Irenk, takže Irene. Ale ale já já zase velmi rád k vám premšak já do Prahy velmi rád jazdím a hlavně já si to užívám, vždycky tam jazdím vlakom, hej? Prdem vlakom, vystoupím metrom se presunem a potom tam už na anděl a z andela to už je tam já nevím 5 minut.

[ 00:53:31 ] Takže je to tak. Takže pomaly se nám blíží záver. Já by vás chel poprosit, abyste nějaké poslanie povedali. Eh, nechám na vás aké. Tak Danuška, začneš ty, prosím tě. Poslání. No, to jsi mě postavil před hezkou věc. No, poslání. Tak já vím, kam směřuju. A eh když to tak vemu, tak je to jako v těch svatoplukových prutech, jo, když to řeknu. Když má někdo jenom jeden prut, no, tak nemá žádnou sílu. A když potom jsou ty tři pruty, tak už ta síla je mnohem větší. A to samý platí tady u nás. Když je člověk osamocený, tak nic nezmůže. Ale nás pořád narůstá, narůstá, narůstá. Takže my už dneska jsme velká síla a jsem přesvědčená, že budeme ještě se rozšiřovat. A proto já vyzývám teďka všechny ty, kteří nás poslouchají nebo nás budou poslouchat, neváhejte a přidejte se k nám, protože my jsme společnost, která eh řeknu, ne, že vidí do budoucnosti, ale má vidí, že si ty její sny a ty cíle opravdu plní a že když tady k nám přijdete, tak nám vlastně pomůžete a že vlastně ta Naše síla bude z několikanásobená. Máme skvělý lidi mezi sebou, e, našeho jru, který ho musíme podpořit, protože taky samozřejmě jsou tady různý vlivy. Nebudeme si říkat, že ne.

[ 00:55:30 ] Je to jako vždycky v životě, jednou nahoře, jednou dole, jo? Musíme prostě si navzájem pomáhat a musíme být soudružný, protože my všichni jdeme přeci za jedním cílem a to je potřeba prostě eh se vzájemně podporovat, vzájemně se i i vlastně tydlety naše osobní setkání vlastně k tomu směřují. Takže vzájemně se stýkat prostě a opravdu si pomáhat a opravdu směřovat k tomu, co jsme si vytyčili. Já myslím, že ten cíl není tak daleko a i když samozřejmě jakmile se něco spustí, tak stejně ještě potom bude čím dál tím víc a víc práce. Ale my čekáme na to spuštění, že jo, na to hlavní, kdy ještě budeme mít i nějaký hmotný prostředky, abysme mohli ještě si vlastně ty svoje projekty plnit a tak dále. A myslím si, že nejsme daleko a že vlastně i ten svět se vlastně pomalu, ale jistě chýlí k tomu, co si všichni přejeme. Mluví se tady o kvantovým skoku lidstva, který tady nikdy nebyl po tisíci a tisíce letech, že jo, a už se to začíná naplňovat, jo. A prakticky i ten vyšehrad, který my teďka navštívíme, tak je vlastně ten bod, kde by se to všecko taky mělo e vlastně uskutečnit. No, takže já nevím, jestli jsem to řekla tak správně, ale to je to, co si osobně myslím. Děkujem. Děkuju. Tak já navážu, já pro všechny eh poslání. Eh, já jsem měl, já začnu si takhle, já jsem měl nějaký sny. Eh, myslel jsem si, že jsou to opravdu jenom sny. Oni se začínají plnit, i když to trvalo dlouhý roky.

[ 00:57:02 ] A uvědomil jsem si jednu věc, že vlastně eh nacházím se v životě, kdy je všechno možný a já prostě svojí nějakou tvůrčí energií za pomocí ostatních, protože nemá cenu, aby si člověk vymyslel jenom svojí realitu, je krásný, když každej má soho vlastně v sobě kus stvořitele, má jeho božskou částici, kterou má a má právo využívat, až to ty e bytosti všichny zjistěj bratři a sest sestry eh kolem nás, že jsou vlastně oni tím Bohem, který stojí sám před sebou, že nemusej se k něčemu modlit. není potřeba tyhlety věci, že je nej pro stvořitele je to nejdůležitější, když může vlastně být nablízku tý dotyčný duši hned jakoby eh přímo. A až to zjistěj, tak budou vlastně tvořit, jako už tvoříme e některý z nás a vlastně nebudou už nuceny eh bejt jakoby otroky eh svejch jakoby vazalskejch činů, ale budou vlastně v možnosti, že můžou uskutečnit i věci, který se jim zdály jako nemožný. A ta doba se blíží, bude fakt jako hodně zajímavá. bude zajímavá pro každý jinak. A já právě si myslím, že všichni, co přijedete a nemyslím si, že to bude jenom ty, co přijedou, ale já bych chtěl, aby ten dárek vlastně byl pro všechny, aby všichni jednou, ať jsou v SPDRku nebo nejsou, jestli nás e budou podporovat nebudou nebudou podporovat.

[ 00:58:59 ] My potřebujeme prostě společnost, která bude tvůrčí, což my jsme jakoby Československo nebo Slovensko Česko, já nemám problém ani začít tak, ani tak, ale budeme určitě, ale budeme určitě na první špici, kdy budeme ty věci budou vlastně od nás, jak to říkal Ivan Krejčery. A už se tak děje a bude se dít ještě víc, až budeme mít ještě hmotnou, dejme tomu podporu, ale ne nesmíte jenom o tu hmotnou. Tam je důležitý opravdu, jak to vyjevíme my tím srdcem, jo, a touhou toho stvořitele a tý jiskry. Takže takhle bajo jste velmi pěkně rozprávali, vyjavili jste tu krásné myšlenky a já len za seba povi šikovných udí vea náčelníků nemžem tu všetkých menovat alebo to by som asi slab ani nedal, ale já začnem na začátok svojej cesty. Teď j se stal tu koordinátorom, tak v prvej v prvých mesc mi navc pomáhali braťa ze Slovenska jak Ivan Krajčerk, tak Milan Kernel. To byla neskutečná podpora a já vm, že vtedy by to na začátku s pomocou asi tak dobr nedal. No a potom k jsme se spájali, spájali, prichádzališí náčelníci prišli prví koordinátori, tak jak koordinátor Miroslavňak, ktorého si neskutočně vážim za tu jeho kľudnost, za ten jeho pohladovoril si, že v autobuse si to užíval. No jasně.